Fenomenologie prostoru mezi Bachelardem a Heideggerem s ohledem na zkušenost obrazu

Abstract

This thesis focuses on the materiality and bodily experience of the artwork and examines how matter, color, and form co-constitute the experience of the image. It draws inspiration from the perspectives of Gaston Bachelard and Martin Heidegger, both of whom argue that the experience of the image does not rest solely on symbolism or formal structure, but also on the direct impact of material on sensory and bodily perception. These approaches are developed both with regard to the poetic image as bodily and imaginatively experienced in real space, and to the space that is opened by painting. Bachelard's concept of material imagination emphasizes that the elementary substances - water, fire, air, and earth - are not merely objects of representation, but sources of concrete, bodily grounded experiences, which come to the fore especially in the poetic image. Heidegger complements this approach with an ontological understanding of the artwork as an event in which the world becomes present through the tension between its material and formal dimensions. Here, the image is not a mere representation, but a mode through which the world becomes experientially accessible and graspable in a different - usually overlooked - light. The thesis further compares these conceptions with modernist painting and shows that...

Práce se zaměřuje na materialitu a tělesnou zkušenost uměleckého díla a zkoumá, jak hmota, barva a forma spoluutvářejí zkušenost obrazu. Inspirace pramení z perspektiv Gastona Bachelarda a Martina Heideggera, kteří pracují s myšlenkou, že zkušenost obrazu nespočívá pouze v symbolice či formální struktuře, ale také v přímém působení hmoty na smyslové a tělesné vnímání. My s těmito postoji pracujeme jak v rámci poetického obrazu tělesně a imaginativně zakoušeného v reálném prostoru, tak v rámci prostoru, který je otevírán malbou. Bachelardova koncepce materiální imaginace zdůrazňuje, že elementární látky - voda, oheň, vzduch a země - nejsou jen předměty zobrazení, ale zdroje konkrétních, tělesně zakotvených zkušeností, které se uplatňují zejména v poetickém obrazu. Heidegger tento přístup doplňuje ontologickým pojetím uměleckého díla jako události, v níž se svět zpřítomňuje skrze napětí mezi hmotnou a formální stránkou. Obraz zde není pouhou reprezentací, ale způsobem, jak se svět stává zakusitelným a zároveň uchopitelným v jiném - obvykle nepřístupném - světle. Práce dále srovnává tyto koncepce s modernistickou malbou a ukazuje, že v žádné z nich obraz nefunguje ryze jako nositel hotových významů, ale jako prostor pro vtělenou zkušenost. V modernistické malbě se barva, gesto a textura stávají...