Narativita a narativní strategie v popularizaci soudobých dějin: Historická výstava jako laboratoř a zrcadlo vyprávění o dějinách v bývalých socialistických zemích

Abstract

The thesis examines the phenomenon of narrativity and narrative strategies in the popularization of contemporary history, with a focus on museum exhibitions in selected East-Central European countries. Exhibitions and museums are conceived as texts in the broader sense of the term - as semantically grounded discursive practices which interact with the wider sphere of historical culture as well as with various categories of individual and collective memory. The aim of the research is to identify and describe the forms of narrativity associated with the presentation of the recent past, and to analyze the factors that may influence these forms. The analysis focuses on museum representations of the second half of the 20th century, with a particular emphasis on issues related to socialist dictatorships, their memory, and heritage. The first chapter introduces the key terms and concepts. It provides a factual framework for conceiving of socialist dictatorships within the local discourses of the examined countries. The overview of the development of history museums and its professional reflection is also included. This is followed by five empirical chapters that propose a typology of "narrative designs" in museums and place it in dialogue with problem-oriented studies of two selected topics. The first of...

Práce zkoumá fenomén narativity a narativní strategie v popularizaci soudobých dějin, a to na příkladu výstav a muzejních expozic ve vybraných zemích středovýchodní Evropy. Výstava a muzeum jsou chápány jako text v širším významu tohoto slova, tedy jako sémanticky založena diskurzivní činnost, interagující s celkem historické kultury a s různými kategoriemi individuální a kolektivní paměti. Cílem práce je určení a popis podob příběhovosti spojených s prezentací nedávné minulosti a aspektů, které tyto podoby mohou ovlivňovat. Analýza se soustřeďuje na výstavní reprezentace období druhé poloviny 20. století se zvláštním zřetelem k problematice socialistických diktatur a jejich paměti i dědictví. V první kapitole jsou představeny základní pojmy a uvedení do problematiky reflexe socialistických diktatur v lokálních diskurzech zkoumaných zemí, stejně jako stručný přehled vývoje historického muzejnictví a jeho odborné reflexe. Následuje pět empirických kapitol, které předkládají nástin typologie "narativních designů" v muzeích a dávají jej do dialogu z problémově orientovanými úvahami o dvou vybraných tématech. Prvním z těchto témat je druhý život sbírek ideologických muzeí v Česku a zemích bývalé Jugoslávie, druhým pak narativní reprezentace socialistické každodennosti v zemích areálu. Závěry z rozborů...