Discursive Construction of the Space: A Critical Discourse Analysis on Taksim Square as an Ideological Symbol
Diskurzivní konstrukce prostoru: Kritická diskurzivní analýza náměstí Taksim jako ideologického symbolu
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/206732Identifikátory
SIS: 253747
Kolekce
- Kvalifikační práce [19752]
Autor
Vedoucí práce
Konzultant práce
Dağdelen, Mazlum Kemal
Oponent práce
Hájek, Martin
Fakulta / součást
Fakulta sociálních věd
Obor
Society, Communication and Media
Katedra / ústav / klinika
Katedra sociologie
Datum obhajoby
15. 9. 2025
Nakladatel
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních vědJazyk
Angličtina
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
Analýza kritického diskurzu, mediální reprezentace, politický diskurs, ideologické narativy, výroba prostoru, náměstí Taksim, veřejný prostor, symbolický význam, hegemonie, turecká politika;Klíčová slova (anglicky)
Critical Discourse Analysis, media representation, political discourse, ideological narratives, production of space, Taksim Square, public space, symbolic significance, hegemony, Turkish politics;- Diskurzivní konstrukce prostoru: Kritická diskurzivní analýza náměstí Taksim jako ideologického symbolu Abstrakt Tato práce zkoumá, jak prezident Recep Tayyip Erdoğan, jako dlouhodobý politický vůdce, ovlivňuje produkci městského prostoru v Turecku prostřednictvím diskurzu. Studie se zaměřuje na náměstí Taksim v Istanbulu, vysoce symbolický prostor odrážející ideologické střety o modernitu v období republiky. S využitím Faircloughovy Kritické analýzy diskurzu (CDA) a Lefebvrové teorie Produkce prostoru výzkum zkoumá, jak Erdoğanův diskurz přetváří městský prostor, aby potvrdil a upevnil moc. Analýzou klíčových událostí, včetně protestů v Gezi Parku v roce 2013, studie zdůrazňuje, jak politický diskurz funguje jako forma "autorství nad prostorem", předefinovávající jak materiální, tak symbolické dimenze městského prostředí. Dále tato práce odhaluje, jak ovládnutí médií pod vládou AKP zesiluje Erdoğanovy narativy a upevňuje kulturní hegemonii. Nakonec tvrdí, že Erdoğanův diskurz je performativní, což ho staví jak do role politického vůdce, tak i symbolického architekta "Nového Turecka".
