Sovetsko-rossijskij tranzit vlasti: diskurs i real'nost'. Počemu reformy 1990-ch godov v Rossii ne priveli k postrojeniju demokratii?

Abstract

(česky) Tato studie se zaměřuje na analýzu příčin neúspěchu demokratizace v Rusku v období institucionálních změn v letech 1980-1990. Předložená hypotéza naznačuje, že selhání demokratické transformace nebylo způsobeno ani tak objektivními socioekonomickými či kulturními faktory, jako spíše vědomými úmysly a strategickými kroky klíčových politických aktérů. Tito aktéři instrumentalizovali demokratickou rétoriku a používali ji jako "falešnou vlajku" k dosažení vlastních cílů, jako je konsolidace moci a přerozdělení zdrojů. Metodologický rámec výzkumu je založen na syntéze institucionální teorie, tranzitologického přístupu a strategické analýzy velkých strategií klíčových aktérů, což umožňuje aplikovat vojensko-strategický přístup ke studiu politických procesů. Zvláštní pozornost je věnována konceptům "kritických bodů zlomu" a "závislosti na vývoji" (path dependence), které vysvětlují, jak strategická rozhodnutí v podmínkách nejistoty formovala institucionální prostředí. Ústava z roku 1993 je vnímána jako "institucionální lež", která upevnila autoritářskou kontinuitu se sovětskou minulostí, kde deklarovaná práva a svobody skrývaly koncentraci moci v rukou prezidenta. Kontrola médií se také vyvinula z stranického monopolu na prezidentský, stávajíc se nástrojem manipulace veřejného mínění.