Audiovizuální záznam jako důkaz v trestním řízení
Audiovisual recording as evidence in criminal proceedings
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/206206Identifikátory
SIS: 280113
Kolekce
- Kvalifikační práce [14811]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Hořák, Jaromír
Fakulta / součást
Právnická fakulta
Obor
Právo a právní věda
Katedra / ústav / klinika
Katedra trestního práva
Datum obhajoby
9. 1. 2026
Nakladatel
Univerzita Karlova, Právnická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
prostorový odposlech, záznam, použitelnostKlíčová slova (anglicky)
spatial surveillance, recording, admissibilityAudiovizuální záznam jako důkaz v trestním řízení Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá použitelností audiovizuálního záznamu pořízeného ve formě prostorového odposlechu. Takovým záznamem je záznam pořízený OČTŘ v souladu s ustanovením § 158d TŘ, které upravuje utajené sledování osob a věcí v rámci trestního řízení. Regulace prostorových odposlechů je v rámci české právní úpravy diskutovaným tématem, kdy někteří odborníci dokonce dovozují, že úprava prostorových odposlechů v českém právním řádu chybí. Převážná část odborné obce se však zaměřuje na aktuální rozdíly v povolovacím režimu sledování osob a věcí, kdy sledování osob a věcí podle § 158d odst. 3 TŘ, při němž dochází k zásahu do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo je zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí, vyžaduje povolení soudce, zatímco sledování podle § 158d odst. 2 TŘ, při kterém jsou pořizovány záznamy, avšak jejich pořízením není zasahováno do svobod § 158d odst. 3 TŘ, vyžaduje "jenom" povolení státního zástupce. Méně diskutovaným tématem jsou však podmínky použitelnosti, které musí záznamy a k nim připojené protokoly ze sledování splňovat a rozdílný zásah do soukromí, které mohou záznamy pořízené v rámci sledování osob a věcí představovat a vliv tohoto rozdílu na jejich důkazní použitelnost v...
Audiovisual recording as evidence in criminal procedure Abstract This thesis deals with the admissibility of audiovisual records made in the form of spatial surveillance. Such records are made by law enforcement authorities in accordance with Section 158d of the Code of Criminal Procedure, which regulates the surveillance of persons and items in criminal proceedings. The regulation of spatial surveillance is a controversial topic in Czech law, with some experts even arguing that no such regulation exists. However, majority of experts focus on the current differences in the authorization of surveillance of persons and items. According to the current regulation, surveillance of persons and objects pursuant to Section 158d Subsection 3 of the Code of Criminal Procedure, which involves interference with the inviolability of residence, the confidentiality of correspondence or finding the contents of other documents and records kept in private, requires a prior authorization of a judge, while surveillance pursuant to Section 158d Subsection 2 of the Code of Criminal Procedure, in which records are obtained but this process does not interfere with the rights and freedoms under Section 158d Subsection 3 of the Code of Criminal Procedure, requires "only" the authorization of a public prosecutor. However, less...
