Liturgická formace: Romano Guardiniho v papežských encyklikách po Druhém vatikánském koncilu

Abstract

This thesis focuses on the concept of liturgical formation as developed by Romano Guardini, a prominent figure of the Liturgical Movement in the first half of the 20th century, and its influence on papal encyclicals issued after the Second Vatican Council. Guardini emphasized the importance of the faithful's active participation, the spiritual depth of liturgical celebrations, and the understanding of liturgy as the communal work of the whole Church, uniting all its members in faith and unity. An analysis of four selected documents - Mysterium Fidei, Ecclesia de Eucharistia, Spe salvi, and Lumen Fidei - reveals that Guardini's theological emphases resonate in several key areas of these texts, including the focus on the real presence of Christ in the Eucharist, the formative role of liturgy in shaping communities of faith, and the connection between liturgical practice and the daily spiritual and ethical life of believers. The thesis concludes that Guardini's approach remains a vibrant inspiration for contemporary theology and pastoral practice, as his understanding of liturgy as a space for a living encounter with God, fostering spiritual growth and unity among God's people, continues to serve as a valuable resource for the further development of the Church's liturgical life.

Tato práce se zaměřuje na koncept liturgické formace, jak jej rozvinul Romano Guardini, významný představitel liturgického hnutí první poloviny 20. století, a jeho vliv na papežské encykliky vydané po druhém vatikánském koncilu. Guardini kladl důraz na vnitřní zapojení věřících, duchovní hloubku liturgických obřadů a chápání liturgie jako společného díla celé církve, které propojuje všechny její členy ve víře a jednotě. Analýza čtyř vybraných dokumentů - Mysterium Fidei, Ecclesia de Eucharistia, Spe salvi a Lumen Fidei - ukazuje, že Guardiniho teologické důrazy se v těchto textech odrážejí v několika klíčových oblastech, jako je důraz na reálnou přítomnost Krista v eucharistii, formativní role liturgie při utváření společenství víry a propojení liturgické praxe s každodenním duchovním a etickým životem věřících. Práce uzavírá, že Guardiniho přístup zůstává živou inspirací pro současnou teologii a pastorační praxi, neboť jeho chápání liturgie jako prostoru živého setkání s Bohem, které podporuje duchovní růst a jednotu Božího lidu, je cenným zdrojem pro další rozvoj liturgického života církve.