Význam města ve filmech Romana Polanského

Abstract

The bachelor's thesis examines the relationshipbetween the city and genre in the work of Franco-Polish director Roman Polanski. By analyzing the films Repulsion (1965), Rosemary's Baby (1968), and The Tenant (1976) - collectively referred to as the "apartment trilogy" - it seeks to demonstrate that within the framework of horror genre conventions, the city becomes a so-called "monster," the central antagonist of these films. To achieve this goal,the thesis employs Mieke Bal's tools of narratological analysis,the neoformalist analysis methods of David Bordwell and Kristin Thompson, and, in approaching genre, Rick Altman's semantic/syntactic/pragmatic model. The horror genre conventions are drawn primarily from Noël Carroll's theory. The analytical section of the thesis presents the city as a superior actantial force, under which the individual antagonistic actors of the films can be subsumed. This force fulfills the two basic defining features of a horror monster - dangerousness and the combination of two incompatible elements. The city thus functions as an intangible and omnipresent antagonist, whose effect is further intensified by the absence of the syntactic element of the monster's revelation.In this way, Polanski creates an atmosphere of anxietyand hopelessness, stemming from the impossibility...

Bakalářská práce zkoumá vztah mezi městem a žánrem v díle francouzsko-polského režiséra Romana Polanského. Analýzou filmů Hnus (1965), Rosemary má děťátko (1968) a Nájemník (1976), souhrnně označovaných jako "bytová trilogie",se snaží ukázat, že v rámci hororových žánrových schémat se město stává tzv. monstrem - ústředním antagonistou těchto snímků. K dosažení tohotocíle práce využívá nástroje naratologické analýzyMieke Bal, metody neoformalistické analýzy Davida Bordwella a Kristin Thompson a k uchopení žánru využívá sémanticko/syntakticko/pragmatický přístup Ricka Altmana. Žánrová schémata hororového žánru pak čerpá především z teorie Noëla Carrolla. Analytická část práce představuje město jako nadřazenou aktanční sílu, pod níž lze podřadit jednotlivé antagonistické aktéry snímků. Tato síla naplňuje dva základní definiční znaky hororového monstra - nebezpečnost a spojení dvou nekompatibilních prvků. Město tak vystupuje jako nehmotný a všudypřítomný antagonista,jehož účinek je ještě umocněn absencí syntaktického prvku odhalení monstra. Polanski tím vytváří atmosféru úzkosti a beznaděje, vycházející z nemožnosti hrdinů postavit se entitě, která je ohrožuje. Těmito postupy režisér současně rozvinul některé hororové subžánry - zejména "prokletých domů" a "prokletých bytů" a zároveň přispěl k proměně...