Systém odkazů v Carmina Einsidlensia a otázka jejich datace

Abstract

This bachelor's thesis analyzes two Latin bucolic texts, known as the Carmina Einsiedlensia. It concludes that these poems were composed in two distinct yet consecutive periods of Roman history during the 1st century AD, specifically under Nero and Vespasian. The first eclogue is interpreted as an elaborate panegyric praising Emperor Nero. Its analysis focuses on irony associated with speaking names, as well as intertextual and extratextual references. Due to specific references discussed in the first and second parts of the thesis, this eclogue is dated between AD 59 and 64. The second eclogue significantly differs from the first in both tone and content. Instead of imperial praise, it conveys anxiety and worry despite portraying a golden age. The analysis demonstrates that its central themes-relief from civil war and the related generational shift, with a younger generation unfamiliar with war-do not correspond to the historical realities of Nero's reign. These motifs, particularly the distinct nature of anxieties arising from disturbed peace, are best explained in the context of the rise of the Flavian dynasty following the chaotic Year of the Four Emperors (AD 69).

Tato bakalářská práce analyzuje dva latinsky psané bukolické texty, známé jako Carmina Einsiedlensia. Dochází k závěru, že vznikly ve dvou odlišných, avšak navazujících obdobích římských dějin 1. století n. l., a to v neronovské a vespasianovské době. První ekloga je interpretována jako propracovaný panegyrik na císaře Nerona. Její analýza se zaměřuje na ironii spojenou s mluvícími jmény, intertextuální a mimotextové odkazy. Díky konkrétním odkazům, rozebraným v první a druhé části práce, je ekloga datována do rozmezí let 59-64 n. l. Druhá ekloga se od první zásadně liší svým tónem a obsahem. Místo oslavy císaře je prostoupena úzkostí a starostmi navzdory popisu zlatého věku. Analýza ukazuje, že ústřední témata - úleva z konce občanských válek a s ní spojený generační předěl, kdy mladší generace již nezná válku - neodpovídají historické realitě Neronovy vlády. Tyto motivy, a především specifická povaha úzkostí pramenící ze zkušenosti s narušeným mírem, nacházejí nejpřesnější vysvětlení v kontextu nástupu flaviovské dynastie po chaotickém roce čtyř císařů (69 n. l.).