Venezuela as a Surveillance State: Employing Chinese Technology for Social Control

Abstract

This thesis examines the deployment of modern surveillance technologies in Venezuela under the regime of Nicolás Maduro, analysing how these tools are used as instruments of social control. Drawing on a human security perspective, the paper examines how the Venezuelan government incorporates technologies such as biometric identification, internet and telecommunications monitoring, video surveillance, and artificial intelligence into its mechanisms of repression and governance. Often developed in partnership with foreign authoritarian allies, these tools are employed to target political dissent, police public spaces, and normalise control in everyday life. The analysis is based on a dual framework: Foucault's theories of disciplinary and biopolitical control illuminate how surveillance technologies act as instruments of repression and normalisation in the Venezuelan context. Additionally, the thesis utilises the human security framework to evaluate the broader impacts of these surveillance practices on citizens' daily lives. It demonstrates how the state's use of digital tools undermines multiple dimensions of human security by fostering fear, restricting civic participation, and deepening social inequalities. Through this interdisciplinary approach, the thesis reveals how surveillance not only...

Tato práce zkoumá nasazení moderních sledovacích technologií ve Venezuele za vlády Nicoláse Madura a analyzuje, jak jsou tyto nástroje využívány jako prostředky sociální kontroly. Z pohledu teorie lidské bezpečnosti se práce zabývá tím, jak venezuelská vláda začleňuje nástroje, jako jsou biometrická identifikace, monitorování internetu a telekomunikací, kamerové systémy, a umělou inteligenci při represi a řízení obyvatelstva. Tyto prostředky, často vyvíjené ve spolupráci se zahraničními autoritářskými spojenci, jsou využívány k potlačování politického disentu, kontrole veřejného prostoru a normalizaci kontroly v každodenním životě. Analýza vychází z dvojího teoretického rámce. Foucaultovy teorie disciplinární a biopolitické moci objasňují, jak sledovací technologie fungují jako nástroje represe a normalizace ve venezuelském kontextu. Práce zároveň využívá rámec teorie lidské bezpečnosti pro zhodnocení širších dopadů těchto sledovacích praktik na každodenní život občanů. Analýza ukazuje, jak využívání digitálních nástrojů státem narušuje různé dimenze lidské bezpečnosti tím, že šíří strach, omezuje občanskou participaci a prohlubuje sociální nerovnosti. Pomocí tohoto mezidisciplinárního přístupu práce odhaluje, jak sledování nejen upevňuje autoritářskou moc, ale také zvyšuje celkovou nejistotu...