Miroslav Štěpánek a profese výtvarníka animovaného filmu v 60. a 70. ve Studiu kresleného a loutkového filmu Praha

Abstract

The thesis analyzes the series Come, Sir, Let's Play from the perspective of artistic design, technical innovations, and their interconnection with the content of the work. Using the theoretical concepts of animated space by Pedro Serrazina and Aylish Wood, and Sergei Eisenstein's plasmaticity, the series is examined as an example of animation that transcends the realm of children's entertainment and offers complex visual and thematic layers. The analysis focuses on the specific technique of relief puppets, developed directly for this project, whose haptic and spatial qualities enabled original work with shapes, metamorphosis, and the interaction of characters and environments. Emphasis is also placed on the different approaches of the two main creators - Miroslav Štěpánek and Břetislav Pojar - and their synthesis, which gave rise to a work reflecting not only poetics, grotesqueness, and humor, but also social and philosophical references. The research shows that technical innovations are closely related to artistic and animation techniques, and that the series features sophisticated visual strategies and details that significantly influenced the form of Czech animation in the 1960s and 1970s. The work emphasizes the need to understand this work in all its complexity, not only in the context of authorial...

Práce se zabývá analýzou seriálu Pojďte pane, budeme si hrát z hlediska výtvarného řešení, technických inovací a jejich vzájemného propojení s obsahem díla. Prostřednictvím teoretických konceptů animovaného prostoru Pedra Serraziny a Aylish Wood, plasmaticity Sergeje Ejzenštejna je seriál zkoumán jako příklad animace, která překračuje rámec dětské tvorby a nabízí komplexní vizuální i tematické vrstvy. Analýza se zaměřuje na specifickou techniku reliéfní loutky, vyvinutou přímo pro tento projekt, jejíž haptické a prostorové kvality umožnily originální práci s tvary, metamorfózou a interakcí postavy a prostředí. Důraz je kladen také na odlišné přístupy obou hlavních tvůrců - Miroslava Štěpánka a Břetislava Pojara - a jejich syntézu, která dala vzniknout dílu reflektujícímu nejen poetiku, grotesknost a humor, ale i společenské a filozofické odkazy. Výzkum ukazuje, že technické inovace zde úzce souvisejí s výtvarnými a animačními postupy, a že je možné v seriálu nalézt rafinované vizuální strategie a detaily, které významně ovlivnily podobu české animace 60. a 70. let. Práce zdůrazňuje nutnost chápat toto dílo v celé jeho komplexitě, nikoliv pouze v kontextu autorských sporů, a vnímat jej jako kulturní artefakt s přesahem mimo oblast dětské audiovize.