Využívání a vnímání prostoru ve veřejném parku na pražském sídlišti různými sociálními skupinami

Abstract

This work deals with perception and usage of the space of Centrální park situated in a building estate Stodůlky in Prague. The perception and use of space is primarily viewed through the prism of three social groups whose members visits the park: young adults, parents with children and seniors. The character and quantity of time spend in the park differes based on social groups, different time periods, external circumstances and barriers and internal motivations of the actors. To answer the research question: How do members of different social groups percieve and use the public space of the Centrální park in the Stodůlky bulding estate?, three ethnographic methods of creating data were used: participant observation, mental mapping, and semi-structured interviews. To analyze, interpret, and categorize the activities that park visitors engage in and the ways in which they perceive the space, the Jan Gehl's (2000) theory dividing ouside activities in the city into necessary, optional and social and division of the image of the city into five basic material elements: paths, edges, districts, landscapes and landmarks, based on Kevin Lynch (2004).

Tato práce se zabývá percepcí a využíváním prostoru Centrálního parku, jenž se nachází na pražském sídlišti Stodůlky. Na vnímání a využívání prostoru je nahlíženo primárně skrze prisma tří sociálních skupin, jejichž příslušnictvo park navštěvuje: mladí dospělí, rodiče s dětmi a lidé v seniorském věku. Podoba a množství stráveného času v daném parku se liší napříč sociálními skupinami, různými časovými úseky, vnějšími okolnostmi a bariérami i vnitřními motivacemi aktérstva. Pro zodpovězení výzkumné otázky Jak příslušníci různých sociálních skupin vnímají a využívají veřejný prostor Centrálního parku na sídlišti Stodůlky? bylo využito tří etnografických metod tvorby dat, a to zúčastněné pozorování, mentální mapování a polostrukturované rozhovory. K analýze, interpretaci a kategorizaci aktivit, jež návštěvníci parku provozují a způsobů, jakými prostor vnímají, bylo využito primárně teorie Jana Gehla (2000), dělící venkovní aktivity ve městě na nezbytné, volitelné a společenské a rozdělení image města na pět základních hmotných elementů: cesty, okraje, oblasti, uzly a významné prvky, podle Kevina Lynche (2004).