Jihozápadní město: tvorba a proměny normalizačního veřejného prostoru

Abstract

The Southwestern City was the last of three large housing developments built in the outskirts of Prague. This work tries to figure out how public space was used when planning and building the housing estate. The first chapter looks at public space in general from the perspective of urban planning in the second half of the 20th century. The following chapter focuses on the space of the later Southwest City in historical and spatial contexts, and on the urban planning competition that arose from them in 1967. The third chapter describes the individual actors involved in the construction-from the planning institutions to the final users of the housing estate. Among other things, the work seeks answers to questions such as how the implementation teams were put together, what the relationships between the individual actors in the construction were, who had the final say on the implementation of the plans, and what role the party leadership played in the project. The fourth chapter deals with individual segments of public space, specific implementations, and approaches to problems. Specifically, it attempts to find answers to the following questions: What did the authors understand as public space? Which parts of public space were given the most weight? Does the quality of implementation vary...

Jihozápadní město bylo posledním ze tří velkých souborů bytové výstavby budovaných v periferních částech Prahy. Tato práce si klade za cíl zjistit, jakým způsobem se při přípravě a realizaci výstavby sídliště pracovalo s veřejným prostorem. V úvodní kapitole se zaměřuje obecněji na problematiku veřejného prostoru v perspektivě urbanismu druhé poloviny 20. století. Následná kapitola popisuje na prostor pozdějšího Jihozápadního města v historických a prostorových souvislostech, a na z nich vzešlou urbanistickou soutěž v roce 1967. Třetí kapitola popisuje jednotlivé aktéry zdejší výstavby - od plánujících institucí po konečné uživatele sídliště. Práce hledá odpovědi mimo jiné na to, jakým způsobem probíhalo sestavování realizačních týmů, jaké byly vztahy mezi jednotlivými aktéry výstavby, kdo měl poslední slovo ohledně realizací plánů a jaká byla v projektu úloha stranického vedení. Čtvrtá kapitola se zabývá jednotlivými segmenty veřejného prostoru, konkrétními realizacemi a přístupy k problémům. Konkrétně se pokusí nalézt odpovědi na následující otázky: Co bylo autory chápáno jako veřejný prostor? Kterým částem veřejného prostoru byla přičítána největší váha? Liší se výrazně kvalita realizací napříč celým souborem sídlišť?