Proxy wars and the efficiency of sponsorships in national strategic aims: the case of Middle East

Abstract

Tato diplomová práce si klade za cíl prozkoumat efektivitu sponzorství ze strany státních aktérů v prostředí konfliktu na Blízkém východě. Nejprve vymezuje, co představuje úspěšný zástupný konflikt, a to na základě tří klíčových dimenzí: věrnosti ve vztahu mezi zástupcem a sponzorem; ekonomické efektivity a věrohodné popiratelnosti v rámci mezinárodního práva. Za tím účelem je využita kombinace teorie principála a agenta a teorie racionální volby. Pomocí kvalitativní a komparativní metody prostřednictvím případových studií jsou dále analyzováni čtyři hlavní aktéři - Írán, Spojené státy americké, Rusko a Saúdská Arábie, a to ve dvou odlišných konfliktních prostředích: Sýrie a Jemen. Z provedené analýzy vyplývá rozdílná míra úspěšnosti jednotlivých aktérů. Írán se jeví jako nejefektivnější sponzor, neboť důsledně naplňuje všechny tři stanovené dimenze. Oproti tomu Spojené státy a Saúdská Arábie narážejí na obtíže spojené s omezenou kontrolou nad svými zástupci a výskytem problémů typických pro vztah principála a agenta. Rusko pak čelí problémům především v oblasti dlouhodobé loajality svých zástupců. Práce dochází k závěru, že zástupné sponzorství může být pro sponzory efektivní strategií, avšak pouze za předpokladu, že jsou současně naplněny tři klíčové podmínky: věrnost ve vztahu se zástupcem,...