The art that saves our life: Akrasia and knowledge in Plato's Protagoras

Abstract

This work examines Plato's conception of akrasia in the Protagoras. It purports to defend the so-called standard reading on which Plato denies the possibility of synchronic-belief akrasia. I show how Plato's intellectualist doctrine regarding the structure of human motivation precludes akratic cases which are to be properly explained by the agent's ignorance. Furthermore, upon careful reading of the dialogue and with reference to other Plato's shorter ethical works, I will present the epistemic ideal of knowledge (επιστήμη). In doing so, I elucidate just why the art of measurement (μετρητική τέχνη) would have saved our lives (σωτηρία τοῦ βίου or in other words, how it leads to a unified character aiming at that which is objectively good. This reading will be further supported by the dramatic background of Plato defending the philosophical life against sophistry and Protagoras' relativistic and hedonistic inclination.

Tato práce zkoumá Platónovo pojetí akrasie v dialogu Prótagoras. Jejím cílem je obhájit takzvané standardní čtení, podle kterého, Platón popírá možnost synchronní akrasie v případě epistemického stavu přesvědčení. Ukáži, jak Platónova intelektualistická doktrína co do struktury lidské motivace zamezuje případům akrasie, které mají být správně pochopeny jako nevědomost na straně jednajícího. Dále, po podrobnějším čtení dialogu samého a s odkazem k dalším Platónovým kratším eticky zaměřeným dílům, prezentují epistemický ideál vědění (επιστήμη). Osvětlím tak proč je právě měřičské umění (μετρητική τέχνη) tím co zachraňuje náš život (σωτηρία τοῦ βίου), nebo-li jak vede k jednotě charakteru, který svým jednáním sleduje objektivní dobro. Takové čtení je podpořeno Platónovou obhajobou filosofického života v kontrastu s Prótagorovou sofistikou a jeho inklinací k relativismu a hedonsimu.