"Tam, kde se bývalé zrcadlí v čerstvém ‚nyní'". O bytí minulého mezi Proustem a Bergsonem

Abstract

The topic of this thesis is the ontological status of the past as encountered in Henri Bergson's Matter and Memory and Marcel Proust's In Search of Lost Time. By "ontological status" the thesis understands the manner in which the past exists - whether its existence depends on something else or whether it exists in and of itself. In Bergson, the thesis focuses on the relationship between mind and body, two types of memory, the connection of memory and perception, and the distinction between pure memory and memory-image. Central is the image of the cone containing the entirety of a person's past, which Bergson understands as a virtually existing past-in-itself, parts of which may nonetheless become inaccessible. Attention is also paid to the two types of movements of consciousness (translation and rotation) that make it possible to navigate within this cone. In Proust, the analysis concentrates on the relationship between the external world and the narrator's inner experience. The external world acts as a mediator of the past, which can be revealed through impressions evoked by the surroundings. Also important are the roles of the passage of time, forgetting, and habit, all of which relate to our memory. Memory, however, is unreliable for Proust's narrator. Particular emphasis is therefore placed on...

Tématem této práce je ontologický status minulosti tak, jak se s ním setkáváme v díle Hmota a paměť Henri Bergsona a v Hledání ztraceného času Marcela Prousta. Ontologickým statusem práce rozumí způsob, jakým minulost existuje, zda je její existence na něčem závislá nebo existuje sama o sobě. U Bergsona se práce zaměřuje na vztah mezi duchem a tělem, dva typy paměti, propojení paměti a vnímání a na rozlišení mezi čistou vzpomínkou a vzpomínkou- obrazem. Klíčový je obraz kuželu obsahující veškerou minulost člověka, kterou Bergson chápe jako virtuálně existující minulost-o-sobě. Pozornost je věnována i dvěma typům pohybů paměti (translace a rotace), umožňujícím orientaci v rámci tohoto kuželu. U Prousta se analýza soustředí na vztah mezi vnějším světem a vnitřním prožíváním vypravěče. Vnější svět je zde prostředníkem minulosti, která se může zjevit skrze dojmy vyvolané okolím. Důležitá je také role plynutí času, zapomínání a zvyku, které všechny souvisí s naší pamětí. Paměť je nicméně pro Proustova vypravěče nespolehlivá. Zvláštní důraz je proto kladen na mimovolné vzpomínky, které umožňují zahlédnout minulost o sobě. Práce se zaměří také na roli umění, jež má v Hledání ztraceného času výsostné postavení a které na mimovolné vzpomínky navazuje. V závěru práce porovnává Bergsonův a Proustův přístup a...