Český jevištní alexandrin aneb Francouzské veršované drama 17.-19. století v českých překladech od počátků dodnes

Abstract

The dissertation, focused on the history of translation and theatre history and based on archival research, the study of theatre repertoires and newly discovered translations, provides the most complete analysis to date of how the Czech approach to French verse drama written in alexandrine has evolved in terms of translation. The work traces this phenomenon from its beginnings in the mid-nineteenth century to the current translations of Vladimír Mikeš. It looks at the approaches to verse and its various aspects, tracing the influence of key figures and movements, as well as different types of adaptation strategies concerning both the form and the content of texts. In parallel, the work examines the theatrical life of these translations, their performance and publication history, and critical reflection. Its aim is to refine and clarify the history of this field of translation from the French, which has been only partially treated so far, even though it concerns the Czech reception of some of the most important French writers, such as Pierre Corneille, Molière, Jean Racine and Victor Hugo. The dissertation touches upon key moments in the development of Czech theory of literary translation in general (especially in the case of figures such as Jaroslav Vrchlický, Otokar Fischer, Václav Tille and Karel...

Disertační práce zaměřená na dějiny překladu a dějiny divadla zkoumá na základě archivních rešerší, studia repertoárů divadel a nově objevených překladů dosud nejúplněji, jak se po překladatelské stránce vyvíjel český přístup k francouzskému veršovanému dramatu psanému alexandrinem. Tento fenomén sleduje práce od počátků v polovině 19. století po aktuální překlady Vladimíra Mikeše. Všímá si přístupů k verši a jeho jednotlivým aspektům, sleduje vliv klíčových osobností a směrů, ale také různé typy adaptačních úvah týkající se formální i obsahové stránky textů. Paralelně se práce věnuje divadelnímu životu těchto překladů, jejich inscenační i publikační historii a kritické reflexi. Jejím cílem je zpřesnění a zpřehlednění dějin tohoto odvětví překladu z francouzštiny, jež bylo dosud zpracováno jen dílčím způsobem, ačkoliv se týká české recepce některých z nejvýznamnějších francouzských literátů, například Pierra Corneille, Molièra, Jeana Racina či Victora Huga. Práce se dotýká klíčových momentů vývoje české teorie literárního překladu obecně (zejména v případě osobností jako Jaroslav Vrchlický, Otokar Fischer, Václav Tille či Karel Čapek), zároveň poskytuje z hlediska této specifické repertoárové oblasti pohled i do dějin moderního českého divadla.