Narativy sebereflexe

Abstract

This dissertation interrogates self-reflection as a specific manifestation of reflexivity, conceptualized here as a deliberate, conscious engagement with one's own identity, actions, and experiential life. Reflexivity is foregrounded as a pivotal construct in contemporary anthropological discourse, wherein it fulfills three principal and interrelated functions: (a) following the "reflexive turn" emerging in the 1970s, it has become both a methodological imperative and an object of scrutiny within the social sciences; (b) it undergirds a number of influential theoretical frameworks concerned with the constitution of modernity; (c) it has been critically identified by various scholars as a rhetorical and performative feature of neoliberal capitalist subject formation. The dissertation focuses on self-reflection as a phenomenon that operates across three planes of analysis: as a perceptual mode and psychological function of an individual; as a methodological instrument within epistemic practices of the social sciences; and as a structural mechanism potentially embedded within the operations of late-modern society. The primary aim of the research is to elucidate the conditions under which self-reflective narratives emerge, the organizing logics that shape their articulation, and their broader...

Disertační práce se zabývá sebereflexí jako specifickou formou reflexivity, kterou chápe jako koncept procesu uvědomělého vztahování se k vlastní identitě, jednání a prožitkům. Reflexivitu si volí jako téma, neboť ta představuje klíčový koncept v současné antropologii, který plní zejména tři podstatné funkce: a) v důsledku "reflexivního obratu", probíhajícího zhruba od 70. let minulého století, velmi významně vystupuje jako součást i zdroj zkoumání v rámci sociálně-vědní metodologie; b) je základem určité skupiny velmi vlivných sociálně vědních teorií modernity; c) je některými kritickými autory identifikována jako součást rétoriky neoliberálního kapitalismu. Disertační práce se zaměřuje na sebereflexi jako jev, který je zkoumán napříč třemi propojenými rovinami: jako fenomén individuálního vnímání a psychologické funkce jedince; jako metodologický nástroj v sociálních vědách a konečně, jako potenciální strukturální součást organizace současné pozdně-moderní společnosti. Hlavním cílem práce je analyzovat podmínky vzniku sebereflexe, její organizační principy a společenské důsledky. Výzkum je ukotven v diskurzivní psychologii a nahlíží sebereflexi optikou sociálně konstruovaného jednáním, jehož podoba (a funkce) je situována do konkrétního diskurzivního a sociálního kontextu. Práce si proto bere za...