Doložka o vzájemné obraně dle čl. 42 odst. 7 SEU: právní analýza, význam a vztah k článku 5 Severoatlantické smlouvy

Abstract

Mutual defence clause under Article 42(7) TEU: legal analysis, significance, and relationship to Article 5 of the North Atlantic Treaty Abstract The thesis deals with the mutual defence clause under Article 42(7) TEU, its legal nature, and its relationship to Article 5 of the North Atlantic Treaty and Article 222 TFEU. Methodologically, it is based on a dogmatic analysis of primary law, a comparison of primary law, EU documents, and a case study of the activation of the clause by France in 2015 carried out as part of the thesis. The thesis examines whether Article 42(7) TEU constitutes a functional legal basis for the EU's common defence, defines its scope and conditions of application, and assesses its significance for the EU's strategic autonomy. The thesis concludes that Article 42(7) TEU constitutes a binding legal norm that requires Member States to provide assistance to an attacked member "by all means at their disposal," subject to the corrective provisions of Article 51 of the UN Charter and the special nature of the security and defence policies of certain Member States. The activation of the clause itself is rapid, based on the intergovernmental principle and without the direct involvement of EU institutions. However, there is no enforceability or judicial review of the scope of the assistance...

Doložka o vzájemné obraně dle čl. 42 odst. 7 SEU: právní analýza, význam a vztah k článku 5 Severoatlantické smlouvy Abstrakt Diplomová práce se zabývá doložkou vzájemné obrany podle čl. 42 odst. 7 SEU, její právní povahou a vztahem k čl. 5 Severoatlantické smlouvy a k čl. 222 SFEU. Metodologicky vychází z dogmatické analýzy primárního práva, komparace primárního práva, dokumentů EU a případové studie aktivace doložky Francií v roce 2015 provedené v rámci práce. Práce zkoumá, zda čl. 42 odst. 7 SEU představuje funkční právní základ společné obrany EU, vymezuje jeho působnost, podmínky použití a posuzuje jeho význam pro strategickou autonomii EU. Práce konstatuje, že čl. 42 odst. 7 SEU představuje závaznou právní normu, která ukládá členským státům poskytnout napadenému členu pomoc "všemi prostředky, které mají k dispozici", přičemž tato povinnost podléhá korektivu čl. 51 Charty OSN a zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států. Samotná aktivace Doložky probíhá rychle, na mezivládním principu a bez přímého zapojení orgánů EU. Absentuje však vymahatelnost a soudní přezkum rozsahu poskytnuté pomoci. Komparace s čl. 5 NAT vymezuje komplementaritu obou mechanismů: zatímco NATO zůstává základem kolektivní obrany, unijní doložka představuje pojistku a záruku flexibility reakce na...