The Geopolitical risks for Chinese State-owned enterprises' foreign direct investment in Ethiopia

Abstract

Tato práce zkoumá, do jaké míry přispěla první italsko-etiopská válka (1895-1896) k procesu budování státu Etiopie za vlády císaře Menelika II. S využitím teorie válečného stavění státu Charlese Tillyho jako primárního analytického rámce zkoumá, jak válka ovlivnila tři kritické dimenze státní kapacity: zdanění, vojenský a byrokratický rozvoj a národní soudržnost s příběhem. Studie tvrdí, že téměř dvouletá válka katalyzovala další institucionální transformace a rozvoj identity Etiopie. Válečná fiskální mobilizace zintenzívnila extraktivní zdanění a rozšířila zdrojovou základnu Etiopie, zejména prostřednictvím anexií území. Vojenské vítězství v této válce znamenalo obrat v profesionalizaci armády a modernizaci byrokracie, navzdory pokračujícímu spoléhání na donucovací mechanismy a regionální elity. Válka také dočasně sjednotila multietnickou říši a podporovala národní identitu s stížností menšin. Teze však potvrzuje, že tento vývoj byl formován nejen touto válkou, ale také kumulativním dědictvím předchozích snah o centralizaci státu za císařů Tewodrose II. a Johannesa IV. Studie zdůrazňuje jak posilující, tak destabilizující účinky války: zatímco válka urychlila tvorbu státu, také zakořenila etnické hierarchie, nucenou extrakci a vylučující budování národa. Výzkum nakonec potvrzuje Tillyho tvrzení,...