Deleuzova ontologie imanence a transcendentální empirismus

Abstract

This thesis explores the philosophy of Gilles Deleuze and his collaborator Félix Guattari, focusing on their conception of transcendental empiricism and ontology of immanence. Through an analysis of their texts, the work aims to propose a way of thinking about events, despite their persistent elusiveness. It critically engages with the limitations of Western philosophical tradition, particularly Immanuel Kant, who, in Deleuze's view, overlooks the dynamic nature of becoming and reduces experience to static objects. A central focus is on Deleuze's concept of difference and repetition, which serves as the principle of immanent sensibility, enabling a dynamic and non-static understanding of experience. This thesis also examines Deleuze's polemic with classical structuralism, his understanding of language, and the role of signs as symptoms of events. Ultimately, it aims to show how Deleuze's philosophy offers a more radical approach to understanding reality.

Tato práce se zabývá filosofií Gillesa Deleuze a jeho spolupracovníka Félixe Guattariho, přičemž se soustředí především na Deleuzovo pojetí transcendentálního empirismu a ontologie imanence. Prostřednictvím analýzy a interpretace jejich textů si klade za cíl navrhnout způsob, jak myslet dění navzdory jeho neustálé proměnlivosti. Kriticky se vymezuje vůči tradici západní filosofie, zejména reaguje na myšlení Immanuela Kanta, který podle Deleuze opomíjí dynamickou povahu smyslové zkušenosti a redukuje ji na statické objekty. Ústředním tématem je Deleuzův pojem diference a opakování, jenž je představen jako princip imanentní smyslovosti, který umožňuje zkušenost v podobě dynamického procesu jedinečných událostí. Práce se dále věnuje Deleuzově polemice s klasickým strukturalismem, jeho pojetí jazyka a roli znaků jako symptomů dění. V konečném důsledku se snaží představit Deleuzovu filosofii coby radikální přístup k porozumění skutečnosti.