Analýza článků reagujících na oficiální tiktokový účet @paralympics a jeho příspěvky

Abstract

This thesis deals with the media representation of TikTok communication by the International Paralympic Committee (IPC). The aim is to analyse how the media interpret this strategy, what meanings they attribute to it, and what image of disability and parasport they create. The research uses qualitative content analysis and framing analysis, primarily Robert Entman's model (1993) and the typology of disability representation frames according to Barnes (1992) and Haller (2010). An analysis of 31 media articles revealed five main frames: communicative courage, digital competence, cultural controversy, entertainment, and virality. The media often present the IPC as a modern institution that uses humour and digital language to bring the topic of disability closer to the public. At the same time, however, questions arise about the boundaries between entertainment and the seriousness of the topic. The findings show that new frames can contribute to a more inclusive representation of disability but also require a sensitive approach to both content and form. The work provides insight into the changes in media portrayals of disability on digital platforms and offers impetus for further research in the field of media communication and digital culture.

Tato diplomová práce se zabývá mediální reprezentací tiktokové komunikace Mezinárodního paralympijského výboru (IPC). Cílem je analyzovat, jak média interpretují tuto strategii, jaké významy jí přisuzují a jaký obraz postižení a parasportu tím vytvářejí. Výzkum využívá kvalitativní obsahovou analýzu a analýzu rámcování, především model Roberta Entmana (1993) a typologii rámců reprezentace postižení dle Barnese (1992) a Haller (2010). Analýza 31 mediálních článků odhalila pět hlavních rámců: komunikační odvahu, digitální kompetenci, kulturní kontroverzi, zábavnost a viralitu. Média často prezentují IPC jako moderní instituci, která využívá humor a digitální jazyk k přiblížení tématu postižení širší veřejnosti. Zároveň se ale objevují otázky ohledně hranic mezi zábavou a vážností tématu. Zjištění ukazují, že nové rámce mohou přispět k inkluzivnější reprezentaci postižení, avšak také vyžadují citlivý přístup k obsahu i formě. Práce přináší vhled do proměn mediálního zobrazování postižení na digitálních platformách a nabízí impulzy pro další výzkum v oblasti mediální komunikace a digitální kultury.