Analýza a vývoj československých estrád a televizní zábavy mezi 70. a 80. lety 20.století

Abstract

This thesis focuses on the development of variety shows and television entertainment in Czechoslovakia in the 1970s and 1980s. At that time, entertainment programs served not only as a form of relaxation, but also as a tool for ideological influence and social control. Using qualitative content analysis, the thesis examines two key programs - Televarieté and Možná přijde i kouzelník - whose comparison reveals different approaches to humor, dramaturgy, and the degree of courage toward the regime at the time. In addition to these, other formats (e.g., Ein Kessel Buntes, Kabaret U dobré pohody and Televizní klub mladých) are also analyzed, which broaden the contemporary context. The thesis examines the influence of political power on the selection of performers, the language of the programs, and the construction of narratives, as well as how the creators tried to balance censorship limits and creative freedom. The results show that television variety shows during the normalization period functioned as a specific space where entertainment, everyday life, and subtle forms of criticism, irony, or social reflection came together.

Diplomová práce se zaměřuje na vývoj estrádní a televizní zábavy v Československu v 70. a 80. letech 20. století. Zábavné pořady tehdy neplnily pouze funkci oddechu, ale také nástroje ideologického působení a společenské kontroly. Pomocí kvalitativní obsahové analýzy se práce zabývá dvěma stěžejními pořady - Televarieté a Možná přijde i kouzelník - jejichž srovnání odhaluje rozdílné přístupy k humoru, dramaturgii i míře odvahy vůči tehdejšímu režimu. Vedle nich jsou analyzovány i další formáty (např. Ein Kessel Buntes, Kabaret U dobré pohody nebo Televizní klub mladých), které rozšiřují dobový kontext. Práce sleduje, jaký vliv měla politická moc na výběr účinkujících, jazyk pořadů a výstavbu narativů, a jak se tvůrci snažili balancovat mezi cenzurními limity a tvůrčí svobodou. Výsledky ukazují, že televizní estráda v období normalizace fungovala jako specifický prostor, kde se potkávalo pobavení, každodennost i nenápadná forma kritiky, ironie nebo společenské reflexe.