Max Scheler: Smrt jako apriori života

Abstract

This thesis explores the idea of the apriori of death in Max Scheler's manuscript Tod und Fortleben. In his work, death is understood not as the negation of life, but rather as its apriori condition, intrinsic to every vital consciousness. The aim of the thesis is to interpret this original concept within the context of Scheler's fundamental work, Der Formalismus in der Ethik und die Materiale Wertethik, with an emphasis on the phenomena of bodilyness, inner experience and temporal consciousness. The first part of the thesis analyses these phenomena, while the second part systematically reconstructs the argument of the manuscript itself. The result is a deeper understanding of Scheler's conception of death, in which life is a specific temporal process essentially directed toward death as its final horizon. The intuitive certainty of this end is given immediately within the very experience of life, yet in modern humanity it becomes the object of suppression.

Tato práce se zabývá myšlenkou apriorismu smrti v rukopisu Maxe Schelera Tod und Fortleben. V něm není smrt chápána jako negace života, nýbrž jako jeho apriorní podmínka, která je vlastní každému vitálnímu vědomí. Cílem práce je interpretovat tuto originální myšlenku v kontextu Schelerova základního díla Der Formalismus in der Ethik und die Materiale Wertethik, s důrazem na fenomény tělesnosti, vnitřní zkušenosti a časového vědomí. První část práce je věnována analýze uvedených fenoménů, zatímco druhá část argumentačně sleduje samotný rukopis. Výsledkem je hlubší porozumění Schelerově pojetí smrti, ve kterém je život specifickým časovým procesem, jehož podstatou je směřování k smrti jako ke svému konečnému horizontu. Intuitivní jistota tohoto konce je dána bezprostředně v samotné zkušenosti života, avšak u moderního člověka se stává předmětem potlačení.