Tábory nucených prací a jejich zakotvení v právním řádu ČSR

Abstract

55 Závěr Hodnotit období tzv. padesátých let, byť "jen" z hlediska problematiky Táborů nucených prací a Pomocných technických praporů je velmi obtížný úkol. Složitý pro historiky, právníky, ale i současnou politickou scénu. Rehabilitace a především odškodnění lidí, nuceně nasazených, zůstává ještě dnes nedořešenou otázkou. Obávám se, že i v mnohých nedořešenou otázkou zůstane. Ať už z nedostatku relevantních informací, potažmo důkazů, tak ze strany státní moci, která dá, asi logicky, přednost aktuálním problémům. Téma své diplomové práce jsem si vybrala proto, že jsem o něm něco věděla z vlastní rodiny, ve které se vždy diskutovalo o všem. O tom, že moje prababička byla vystěhovaná ze statku jsem se dozvěděla už jako malá, stejně jako to, že rodiče matky nemohli studovat a těžko hledali práci mimo dělnické obory, přestože ukončili středoškolské vzdělání s maturitou. Prababička byla "přikázaná" do sběrného TNP v Dlažkovicích, kterému se vyhnula útěkem do Bratislavy, její statek byl znárodněn, zbytek rodiny vystěhován do vlastního, též ale znárodněného deputátního domku, kde byl trpěn. K jakési "nápravě" došlo až po listopadu 1989. Moje hodnocení tak může vyznít jako částečně subjektivní, i přes značný časový odstup. Pro většinu mojí generace je toto období dávnou historií, podobně jako II. světová válka,...