Hudba, afekt a rituál: Uzdravování akademické komunity po střelbě na FF UK

Abstract

English title: Music, Affect and Ritual: Healing of the Academic Community after the Shooting at the Faculty of Arts, Charles University Abstract This thesis examines the affective and ritual strategies employed by the community surrounding the Faculty of Arts at Charles University in response to the mass shooting in December 2023. Based on ethnographic field research, it examines how students, teachers, and other associated groups processed collective trauma through music, ritual gestures, and symbolic practices. The analytical part of the thesis is based on several theoretical frameworks: Durkheim's concept of piacular rites, Thomas Turino's semiotic approach and his analytical models, Jan Assmann's concepts of communicative and cultural memory, the theory of musical affect, and Talal Asad's reflections on pain and agency. Music proves to be an essential medium in the context of grief and community renewal-as a means of affective sharing, strengthening cohesion, and co-creating memory. Participatory musical practices, such as communal singing at memorial events or informal gatherings, enabled a shared experience that strengthened the sense of belonging. Some musical elements also carried semiotic meanings (e.g., national or religious symbolism), but their comprehensibility seemed limited in a...

Tato diplomová práce se zabývá afektivními a rituálními strategiemi, jimiž komunita kolem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy reagovala na masovou střelbu z prosince 2023. Na základě etnografického terénního výzkumu zkoumá, jak studenti, vyučující a další přidružené skupiny zpracovávali kolektivní trauma prostřednictvím hudby, rituálních gest a symbolických praktik. Analytická část práce vychází z několika teoretických rámců: Durkheimova pojetí smírčích rituálů, sémiotického přístupu Thomase Turina a jeho analytických modelů, konceptů komunikativní a kulturní paměti podle Jana Assmanna, teorie hudebního afektu a úvah Talala Asada o bolesti a aktérství. Hudba se v kontextu zármutku a obnovy komunity ukazuje jako zásadní médium - jako prostředek afektivního sdílení, posilování soudržnosti a spoluutváření paměti. Participativní hudební praktiky, jako byl společný zpěv v rámci pietních akcí či neformálních setkání, umožnily sdílený prožitek, který posiloval pocit sounáležitosti. Některé hudební prvky nesly zároveň sémiotické významy (např. národní či náboženskou symboliku), jejichž srozumitelnost se však v heterogenním akademickém prostředí jevila jako omezená. Práce dále ukazuje, že bolest a utrpení nebyly pouze pasivně prožívané, ale staly se zdrojem aktérství. Komunitní reakce nebyla jen...