Nanoléčiva pro léčbu nádorů slinivky břišní

Abstract

Cancer treatment is a complex process that typically combines multiple therapeutic approaches, such as surgery, chemotherapy, radiotherapy, and biological therapies. In chemotherapy, low- molecular-weight cytostatic agents such as gemcitabine are used. However, the administration of cytostatics in their free form presents several disadvantages, including low specificity, short circulation time in the body, degradation into inactive derivatives, the need for high dosages, and undesirable toxicity to healthy tissues. One possible solution to these challenges is the use of nanomaterials as drug delivery systems that enable controlled release of the active substance either locally at the tumor site or systemically at a defined rate. These systems also prolong the drug's circulation time in the organism and should decrease the side effects of the drug. An example of such a system is a water-soluble copolymer based on poly[N-(2-hydroxypropyl)methacrylamide] (PHPMA), which acts as a biocompatible drug carrier. The drug is attached to this structure via a biodegradable linker that ensures controlled release. This bachelor's thesis is focused on the design, synthesis, physicochemical and biological characterization of new gemcitabine polymer carriers based on PHPMA. Gemcitabine was conjugated to PHPMA chain...

Léčba nádorových onemocnění představuje komplexní proces, který obvykle kombinuje více terapeutických přístupů, jako je chirurgie, chemoterapie, radioterapie či biologická léčba. V rámci chemoterapie jsou využívána nízkomolekulární cytostatika, mezi něž patří i gemcitabin. Podávání cytostatik ve volné formě však přináší řadu nevýhod, jako je nízká specifita, krátká doba cirkulace v organismu, degradace na neaktivní deriváty, nutnost podání vysokých dávek a nežádoucí toxicita vůči zdravým tkáním. Jedním z možných řešení těchto problémů je využití nanomateriálů jako dopravních systémů léčiv, které umožňují řízené uvolňování účinné látky, buď lokálně v místě nádoru, nebo systémově s definovanou rychlostí. V obou případech dochází ke zvýšení účinnosti dopravovaného léčiva a často i k výraznému snížení vedlejších účinků na pacienta. Příkladem takového nanomateriálu je vodorozpustný kopolymer na bázi poly[N(2hydroxypropyl)methakrylamidu] (PHPMA), který slouží jako biokompatibilní nosič léčiva. Na tuto strukturu je možné léčivo navázat prostřednictvím biodegradovatelné spojky, která umožňuje jeho kontrolované uvolňování. Tato bakalářská práce se zabývá návrhem, syntézou, fyzikálně-chemickou a biologickou charakterizací nových polymerních nosičů gemcitabinu na bázi PHPMA. Gemcitabin byl navázán k řetězci...