Verba cogitandi a verba sentiendi v korpusech češtiny

Abstract

The aim of the present study is to analyze a selected group of verbs related to thinking and perceiving, which frequently appear in dialogic spoken texts. The most common forms are the first- and second-person singular, which constitute the main focus of the analysis. The expressions selected for this are the following: myslím (I think), doufám (I hope), předpokládám (I suppose), odhaduju(i) (I reckon), usuzuju(i) (I conclude), (u)soudím (I assume), počítám (I reckon), hádám (I guess), vidíš/-te (you see; sg. and pl.), cítím (I feel), cítíš/-te (you feel; sg. and pl.), poslouchej/-te (listen; sg. and pl.), poslyš/-te (listen; sg. and pl.), podívej/-te (look; sg. and pl.). The primary questions I will attempt to answer are: what functions these words can fulfill in specific contexts, how they contribute to the construction of the text, how they are connected to the relationships between participants in communication, and how their meaning shifts, changes, or even becomes empty. The typical representative of the category of verbs of thinking is myslet (to think). In particular, the first-person singular form, myslím, holds a unique position, which is reflected in lexicographic, syntactic, and pragmatic descriptions. It appears that in certain cases, it does not work as a verb (in terms of clause...

Cílem předkládané práce je analýza vybrané skupiny sloves myšlení a smyslového vnímání, která jsou velmi frekventovaná v dialogických mluvených textech. Nejčastějšími formami jsou tvary 1. a 2. os. sg., jež tvoří gros analýzy. Pro tu byly vybrány následující výrazy: myslím, doufám, předpokládám, odhaduju(i), usuzuju(i), (u)soudím, počítám, hádám, vidíš/-te, cítím, cítíš/-te, poslouchej/-te, poslyš/-te, podívej/-te. Otázky, jež se pokusím zodpovědět především, jsou, jaké funkce mohou v konkrétních kontextech daná slova plnit, jak se podílejí na výstavbě textu, jak jsou spojena se vztahy mezi účastníky komunikace a jak se posunuje, mění, či dokonce vyprazdňuje jejich význam. Prototypickým zástupcem kategorie sloves myšlení je sloveso myslet. Zejména forma 1. os. sg. myslím má výjimečné postavení, které se odráží v popisech lexikografických, syntaktických i pragmatických. Ukazuje se, že v některých specifických případech neplní funkci přísudku jako jiná slovesa, ale funkce jiné, a dokonce mění svoji slovnědruhovou příslušnost (a tedy ve výpovědi se vyskytuje další verbum finitum). Tvar bývá charakterizován jako částice vyjadřující epistemickou modalitu, ovšem s dodatkem, že částicí je pouze tato "ustrnulá" podoba (nejsou tím myšleny případy, kdy tvar myslím tvoří sloveso hlavní věty, na níž je závislá...