Rozvažování a smyslovost v Kantově kritické filosofii

Abstract

The topic of the thesis is the analysis of the relationship between sensibility and the rational faculties of man in the critical period of Kant's philosophy. By means of relevant interpretations from the secondary literature, the relationship between sensibility and rational faculties in theoretical, practical and aesthetic aspects is presented. Special emphasis is placed on Kant's theory of judgment (theoretical and aesthetic). The theoretical aspect analyses Kant's conception of sensibility and understanding, showing how Kant traces the dynamics of the relation between sensibility, understanding and imagination to explain the possibility of synthetic judgments a priori. In a practical aspect, the possibility of the effectiveness of the moral law on man, who is a being with his own sensible nature, is analyzed. Sensibility in practical aspect is presented as a faculty of feeling. However, the moral emotion of respect is not understood as a motive for acting according to the moral law. Rather, it is a rational insight (understood as an awareness or recognition) of the value of the moral law. The thesis concludes with an analysis of the relationship between understanding and imagination in which Kant seeks to explain the possibility of aesthetic judgment. In addition to the mutual relationship...

Tématem předkládané disertační práce je analýza vztahu smyslovosti a racionálních schopností člověka v kritickém období Kantovy filosofie. Prostřednictvím relevantních interpretací ze sekundární literatury je představen vztah smyslovosti a racionálních schopností v ohledu teoretickém, praktickém a estetickém. Zvláštní zřetel je přitom kladen na Kantovu teorii soudu (teoretického a estetického). V teoretickém ohledu je analyzováno Kantovo pojetí smyslovosti a rozvažování, přičemž se ukazuje, jakým způsobem Kant v dynamice vztahu smyslovosti, rozvažování a obrazotvornosti hledá vysvětlení možnosti syntetických soudů a priori. V praktickém ohledu je analyzována možnost účinnosti morálního zákona na člověka, který je bytostí s vlastní smyslovou přirozeností. Smyslovost v praktickém ohledu je představena jako schopnost citu. Morální cit úcty však není chápán jako motiv pro jednání podle morálního zákona. Tím je spíše racionální nahlédnutí (chápané jako vědomí, případně uznání) hodnoty morálního zákona. Disertační práci završuje analýza vztahu rozvažování a obrazotvornosti, v jejichž vztahu Kant hledá vysvětlení možnosti estetického soudu. Kromě vzájemného vztahu rozvažování a obrazotvornosti (spočívající v harmonickém naladění obou schopností) zakládá Kant estetický soud rovněž na apriorním základě, to...