Makroevoluční vztah mezidruhové a vnitrodruhové morfologické variace

Abstract

On a macroevolutionary scale, a gradual decrease in interspecific and intraspecific variability can be observed in a number of evolutionary lineages during their existence. In line with this, it has been suggested that lineages exhibiting the aforementioned "motif" usually also lose their macroevolutionary potential, i.e. the ability to generate significant evolutionary innovations. The relevant pattern has been historically and currently investigated in several fossil and recent groups of organisms, the overview of which was the primary goal of this work; we focused mainly on brachiopods, trilobites and selected groups of vertebrates, and marginally also on few other taxons. Taken together, these studies support the hypothesis of a gradual loss of both types of variability. It therefore seems that the studied pattern is a relevant macroevolutionary phenomenon that deserves further attention. Interestingly, it closely coincides with a historical paleontological concept called Rosa's rule. This describes a gradual, progressive decrease in intraspecific variability over time, which is accompanied by a gradual loss of species richness of evolutionary lineages. Most of the proposed explanations for this phenomenon do not take into account all the factors at play. Some even question its very existence...

V makroevolučním měřítku lze u řady evolučních linií v průběhu jejich existence pozorovat postupné ubývání mezidruhové a vnitrodruhové variability. V souvislosti s tím bylo navrženo, že linie vykazující uvedený "motiv" zpravidla přicházejí také o svůj makroevoluční potenciál, tedy schopnost vyštěpovat nové evoluční inovace. Příslušný pattern byl historicky i aktuálně zkoumán u několika fosilních i recentních skupin organismů, jejichž přehled byl primárním cílem této práce; zaměřili jsme se zejména na ramenonožce, trilobity a vybrané skupiny obratlovců, okrajově také na některé další taxony. Souhrnně tyto výzkumy vyznívají ku prospěchu hypotézy o postupné ztrátě obou typů variability. Zdá se tedy, že jde o relevantní makroevoluční jev, který si zasluhuje další pozornost. Zajímavé je, že se studovaný pattern úzce kryje s historickým paleontologickým konceptem zvaným Rosaovo pravidlo. To popisuje postupný progresivní úbytek vnitrodruhové variability v průběhu času, který je doprovázen postupnou ztrátou druhové bohatosti evolučních linií. Většina navržených vysvětlení tohoto jevu nezohledňuje veškeré faktory, které se ho týkají. Některá vůbec neberou v potaz jeho samotnou existenci a jako vysvětlení navrhují nedostatek výzkumných dat. Další zdůrazňují jako důvod pozorování metodologický přístup k...