Šíření mikroskopických sladkovodních řas pomocí vodních ptáků

Abstract

This study investigates the dispersal of microscopic algae by waterbirds. The primary aim was to determine which taxonomic and morphological groups of microalgae are preferentially transported in avian biofilms during potential long-distance dispersal, and which waterbird species harbor the highest diversity of transported microalgae, along with the bird traits influencing this capacity. Using DNA metabarcoding, biofilms were shown to represent a specific microhabitat predominantly colonized by unicellular microalgae adapted to the extreme conditions of avian-mediated transport. These included members of the order Chlamydomonadales capable of forming palmelloid stages, Desmodesmus multivariabilis with a persistent cell wall, cyst-forming Spumella-like flagellates, and representatives of Eustigmatophyceae tolerant to intense light conditions. In contrast, coenobial forms were more frequent in surrounding ponds than in bird-associated biofilms, and the low abundance of diatoms (Bacillariophyceae) likely reflected both amplification bias and their poor tolerance to environmental stress connected to bird-mediated dispersal. A notable finding was the recurrent presence of an unclassified species of green algae, Chlamydomonadales sp. 7, representing a previously undescribed taxon potentially specialized...

V této práci se zabývám šířením mikroskopických řas pomocí vodních ptáků. Cílem bylo zjistit, jaké taxonomické a morfologické skupiny mikrořas jsou preferenčně přenášeny v biofilmu ptáků, jedná-li se o transport na dlouhé vzdálenosti a které druhy vodních ptáků vykazují nejvyšší diverzitu přenášených mikrořas a jaké jejich znaky tuto schopnost ovlivňují. Pomocí DNA metabarcodingu bylo zjištěno, že biofilmy představují specifický mikrohabitat osídlený převážně jednobuněčnými mikrořasami adaptovanými na extrémní podmínky avichorního transportu, jako jsou zástupci řádu Chlamydomonadales s palmelovými stádii, Desmodesmus multivariabilis s perzistentní buněčnou stěnou, Spumella-like flagellates tvořící cysty a zástupci Eustigmatophyceae odolní vůči vysoké ozářenosti. Cenobiální formy byly častější v okolních rybnících než na ptácích, zatímco nízký výskyt rozsivek (Bacillariophyceae) souvisel zřejmě jak s amplifikačním omezením, tak s jejich nízkou tolerancí ke stresu spojenému s přenosem na tělech ptáků. Významným nálezem byl blíže neidentifikovatelný druh zelené řasy, Chlamydomonadales sp. 7, reprezentující dosud nepopsaný taxon potenciálně specializovaný na růst v biofilmu ptáků. Diverzita mikrořas výrazně korelovala s druhem hostitelského ptáka, přičemž nejvyšší byla u jespáka šedého, následovaného...