Partnerská nevěra: pochopení zisků a ztrát plynoucích z promiskuitního chování samicím vlaštovky obecné

Abstract

Many species of songbirds that form socially monogamous pairs have been observed to engage in extramarital copulation at a high frequency. This phenomenon has been the subject of research for several decades, particularly the motives that lead females to engage in promiscuous behaviour. Unlike extra-pair copulations by males, which directly increase their reproductive success, the explanation for females is not at all trivial and is the subject of much debate. Theories have been put forward to explain promiscuous behaviour in females, and these can be divided into adaptive and non-adaptive. Non-adaptive theories claim that females derive no benefits from promiscuous behaviour and that it is merely a consequence of male strategies to gain paternity. One adaptive explanation, on the other hand, could be the gain of indirect genetic advantages that could have a positive effect on her offspring. The genetic quality of offspring is increased either through good genes or through the genetic complementarity of the parents. In the case of good genes, mate selection is an absolute criterion, and it is assumed that males are phenotypically different. However, both benefit variants should represent genetic advantages for non-pair offspring. Based on these hypotheses, I conducted a study on the barn swallow...

U mnoha druhů pěvců, kteří tvoří sociálně monogamní páry je evidována vysoká frekvence mimopárových kopulací. Tento fenomén je předmětem výzkumů po několik desetiletí, zvláště pak motivy, které k promiskuitnímu chování vedou samice. Na rozdíl od mimopárových kopulací samců, kteří si takto přímo zvyšují reprodukční úspěch, není u samic vysvětlení vůbec triviální a je předmětem mnoha diskusí. Byly vyřčeny teorie, jež se promiskuitní chování samic snaží vysvětlit a ty lze rozdělit na adaptivní a neadaptivní. Neadaptivní tvrdí, že samicím z promiskuitního chování neplynou žádné benefity a jedná se pouze o důsledek samčích strategií k získání paternit. Jedním z adaptivních vysvětleních by naopak mohl být zisk nepřímých, genetických výhod, které by mohly mít pozitivní vliv na její potomky. Ke zvýšení genetické kvality mláďat dochází buď prostřednictvím dobrých genů či na základě genetické komplementarity rodičů. U dobrých genů představuje výběr partnera absolutní kritérium a předpokládá se, že jsou samci fenotypově odlišní. Obě tyto varianty benefitů by však měly představovat genetické výhody pro mimopárové potomky. Na základě těchto hypotéz jsem provedl studii na vlaštovce obecné (Hirundo rustica), a to na velmi robustním datasetu ze tří hnízdních sezon, čítajícím 2484 mláďat, pro něž byl známý status...