Spojení úst a mozku obratlovců: bukohypofyzární kanál a jeho evoluce

Abstract

The buccohypophysial canal is a narrow canal connecting the oral (buccal) cavity and the anterior part of the pituitary gland - the adenohypophysis located on the palate. The buccohypophysial canal seems to be a developmental remnant of the migration of the adenohypophyseal placode through the oral cavity towards the pituitary gland. In the evolution of vertebrates, even before the buccohypophysial canal, we encounter a canal connecting the nasal cavity with the adenohypophysis, i.e., the nasohypophysial canal. During evolution, there was a change in the development of the adenohypophysis, which is probably also one of the reasons for the formation of jaws, which is why we find intermediate stages of the buccal and nasal hypophyseal canals in the fossil record of Galeaspida and Placodermi representatives. The buccohypophysial canal is surprisingly common in some modern representatives, such as the bichir (Polypterus), with a noticeable opening in the roof of the mouth. In higher jawed vertebrates, it underwent secondary closure with the transition to land. The purpose of the buccohypophysial canal remains a mystery; it may have served for osmoregulation in the aquatic environment due to its connection to the hormonal organ, the adenohypophysis. The aim of this work is to summarize the formation of...

Bukohypofyzární kanál je úzký kanál spojující ústní (bukální) dutinu a přední část hypofýzy - adenohypofýzu nacházející se na patře. Bukohypofyzární kanál se zdá být vývojovým pozůstatkem migrace adenohypofyzární plakody přes dutinu ústní směrem k hypofýze. V evoluci obratlovců se ještě před bukohypofyzárním kanálem setkáváme s kanálem pojícím nosní dutinu s adenohypofýzou, tedy s nasohypofyzárním kanálem. Během evoluce tedy došlo ke změně vývoje adenohypofýzy, jež je zřejmě také jedním z důvodů vzniku čelistí, proto nalézáme ve fosilním záznamu mezistádia bukohypofyzárního a nasohypofyzárního kanálu u zástupců Galeaspida a Placodermi. Bukohypofyzární kanál je překvapivě častý i u některých dnešních zástupců, jako např. bichir (Polypterus) s patrným otvorem v patře dutiny ústní. U vyšších čelistnatců došlo spolu s přechodem na souš k sekundárnímu uzavření. Účel bukohypofyzárního kanálu zůstává záhadou, možná sloužil k osmoregulaci ve vodním prostředí kvůli spojení s hormonálním orgánem, adenohypofýzou. Cílem této práce je shrnout způsob vzniku bukohypofyzárního kanálu během vývoje s důrazem na rostrální plakody, u jakých čelistnatců tento kanál najdeme a jeho morfologii. Klíčová slova: bukohypofyzární kanál, adenohypofyzární plakoda, stomodeum, Rathkeho váček, evoluce čelistnatců