Analýza vývoje ruské zahraniční politiky v energetickém sektoru za první dvě volební období Vladimira Putina

Abstract

This thesis analyses the transformation of Russian foreign policy between 2000 and 2008, focusing on the energy sector as a key instrument of power projection. The research is based on the theoretical framework of realism, which interprets foreign policy as the pursuit of national interests in a competitive international environment. The study demonstrates that after Vladimir Putin came to power, Russia underwent domestic consolidation, economic stabilization, and the re-nationalization of strategic energy companies, which laid the foundation for a more assertive foreign policy. Energy was transformed from a purely economic sector into a tool of geopolitical influence, enabling Moscow to shape the behaviour of neighbouring states as well as European partners. The thesis focuses on three main dimensions: relations with Europe, the post-Soviet space, and global partners. In relations with the European Union, initial pragmatism based on mutual economic interdependence gradually turned into an asymmetric relationship, symbolised by gas crises and infrastructure projects bypassing transit countries (Nord Stream). In the post-Soviet space, energy was used as both a reward and a sanction - Belarus and Kazakhstan benefited from bilateral advantages, while Ukraine, Georgia, and Moldova faced pressure and...

Tato práce analyzuje proměny ruské zahraniní politiky v období 2000-2008 s důrazem na energetický sektor jako důležitý nástroj mocenského vlivu. Výzkum vychází z teoretického rámce realismu, který interpretuje zahraniní politiku jako sledování národních zájmů v konkurenním mezinárodním prostředí. Studie ukazuje, že po nástupu Vladimira Putina došlo k domácí konsolidaci moci, ekonomické stabilizaci a znárodnění strategických energetických podniků, což vytvořilo základ pro asertivnější zahraniní politiku. Energetika se transformovala z istě ekonomického odvětví v páku geopolitického vlivu, která umožnila Moskvě ovlivňovat chování sousedních států i evropských partnerů. Práce se zaměřuje na tři hlavní roviny: vztahy s Evropou, postsovětským prostorem a globálními partnery. Ve vztahu k Evropské unii byl poátení pragmatismus, založený na vzájemné ekonomické závislosti, postupně nahrazen asymetrickým vztahem, jehož symbolem se staly plynové krize a infrastrukturní projekty obcházející tranzitní země (Nord Stream). V postsovětském prostoru byla energetika využívána jako nástroj odměny i sankce - Bělorusko a Kazachstán těžily z bilaterálních výhod, zatímco Ukrajina, Gruzie a Moldavsko elily nátlaku a podpoře separatistických režimů. Na globální úrovni se Moskva orientovala na diverzifikaci vztahů...