Opuštěné tábory Gulagu jako bílé místo v ruské kolektivní paměti - případ tzv. Mrtvé trati

Abstract

This thesis focuses on the abandoned Gulag camps along the never-completed Transpolar Mainline between the cities of Salekhard and Igarka in northern Siberia. The railway, more than a thousand kilometers long, was constructed between 1947 and 1953 by an estimated one hundred thousand prisoners under extremely harsh conditions. It was one of the last major projects personally ordered by Stalin and overseen by Lavrentiy Beria. Shortly after Stalin!s death, the construction was halted and left abandoned. Since the railway passed through entirely uninhabited areas of tundra and taiga, many of the camps were never dismantled and have survived to this day, including a remarkable number of authentic objects from the daily lives of the prisoners. Based on three expeditions carried out in 2009, 2011, and 2013 - during which sixteen camps were thoroughly documented - a unique collection of archival, photographic, and testimonial sources was assembled. This material forms the core of the thesis. In addition to describing the camps and their physical condition, the text focuses primarily on how contemporary Russian soci- ety relates to these remnants of the Gulag. The thesis explores why there is virtually no systematic care for these sites, why no official memorials or museums have been established, and why,...

Tato diplomová práce se zaměřuje na opuštěné tábory Gulagu podél nikdy nedokončené Transpo- lární magistrály mezi městy Salechard a Igarka na severní Sibiři, tak zvané Mrtvé trati. Téměř 1500 kilometrů dlouhou železnici budovalo v letech 1947-1953 odhadem sto tisíc vězňů v mimořádně náročných podmínkách. Stavba byla jedním z posledních velkých projektů, nařízených osobně Sta- linem a dozorovaných Lavrentijem Berijou. Krátce po Stalinově smrti byla zastavena a zůstala opu- štěna. Protože železnice procházela zcela neosídleným územím tundry a tajgy, mnoho táborů zůsta- lo bez zásahu a dodnes se v nich dochovaly jak opuštěné tábory, tak i množství autentických před- mětů každodenního života vězňů. Na základě tří expedic v letech 2009, 2011 a 2013, během nichž bylo detailně zdokumentováno 16 táborů, vznikl unikátní soubor archivních, fotografických a dokumentačních pramenů. Ten tvoří základ této práce. Vedle popisu samotných táborů a jejich fyzického stavu se však text zaměřuje také na to, jaký je vztah současné ruské společnosti k těmto pozůstatkům Gulagu. Práce zkoumá, proč se o ně téměř nikdo systematicky nestará, proč zde nevznikly žádné oficiální památníky nebo muzea, a proč jsou pro většinu ruské veřejnosti hlavním zdrojem informací o těchto místech bloge- ři, youtubeři a dobrodruzi, nikoliv...