Společenská satira v dílech žánru dangibon
Social satire in works of the dangibon genre
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/203167Identifikátory
SIS: 271096
Kolekce
- Kvalifikační práce [25011]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Kanasugi, Petra
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Asijská studia: Japanologie
Katedra / ústav / klinika
Ústav asijských studií
Datum obhajoby
8. 9. 2025
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
satira|dangibon|období Edo|Bachtin|karnevalismus|Hiraga Gennai|Džókanbó Kóa|Nenašigusa|Fúrjú Šidóken den|Imajó heta dangiKlíčová slova (anglicky)
satire|dangibon|Edo period|Bakhtin|carnivalesque|Hiraga Gennai|Jōkanbō Kōa|Nenashigusa|Fūryū Shidoken den|Imayō heta dangiTato práce se zabývá žánrem dangibon (satirická kázání) z poloviny 18. století a jeho nejvýznamnějšími díly. Cílem práce je díla přiblížit a identifikovat, které prostředky a do jaké míry jsou využity pro docílení satirického vyznění.. Vybraná díla jsou Imajó heta dangi (Nešikovná kázání v současném stylu, 1752) od Džókanbóa Kóy, soubor sedmi na sobě nezávislých kratších útvarů zahrnujících moralizační kázání, Nenašigusa (Tráva bez kořenů, 1763) a Fúrjú Šidóken den (Legenda o elegantním Šidókenovi, 1763) od Hiragy Gennaie, fantaskní příběhy o cizích světech se satirickým narativem. Metodologicky je práce ukotvena v evropských teoriích satiry dvacátého století a v Bachtinově teorii karnevalismu. Všechna tři díla bohatě využívají ironii; Gennai se vyznačuje především nadčasovými alegoriemi měšťanské společnosti a kritizuje mimo jiné i vládnoucí vrstvu, zatímco Kóa má spíše didaktické tendence. Klíčová slova: satira, dangibon, období Edo, Bachtin, karnevalismus, Hiraga Gennai, Džókanbó Kóa, Nenašigusa, Fúrjú Šidóken den, Imajó heta dangi
This thesis deals with the dangibon genre (satirical sermon) of mid-18th century Japan and its most important works. The goal of the thesis is to introduce the works and to identify which means are used to achieve a satirical message and to what extent. The selected works are Imayō heta dangi (Clumsy Sermons in the Contemporary Style, 1752) by Jōkanbō Koa, a set of seven independent shorter forms comprising of moralizing sermons, and Nenashigusa (Grass Without Roots, 1763) and Fūryū Shidōken den (The Legend of the Elegant Shidōken, 1763) by Hiraga Gennai, fantasy stories about foreign worlds with a satirical narrative. Methodologically, the work is rooted in twentieth-century European theories of satire and Bakhtin's theory of the carnivalesque. All three works make ample use of irony; Gennai is characterized primarily by timeless allegories of urban society and criticizes, among other things, the ruling class, while Koa has a more didactic tendency. Keywords: satire, dangibon, Edo period, Bakhtin, carnivalesque, Hiraga Gennai, Jōkanbō Kōa, Nenashigusa, Fūryū Shidoken den, Imayō heta dangi
