Olomoucké povídky - nové perspektivy

Abstract

This thesis presents an overview and a critical commentary of the current state of research on Olomoucké povídky (Olomouc tales), a Czech medieval prose collection, the only critical edition of which was published in 1957, and is hence, in many respects, outdated. The aim of this thesis is to establish a comprehensive foundation for future research and to outline possible directions for further scholarly inquiry. The first chapter focuses on dating of the collection, emphasizing the need to consider not only the presumed year of its composition but also the dating of its sole surviving manuscript copy and the relationship between the two. In addition, the chapter addresses the issue of authorship and presents a perspective on the scholarly debate regarding originality of Olomoucké povídky. The second chapter explores the question of genre in medieval literature, the collection's affiliation with exemplary literature, and the variability of exemplum as a genre-or more precisely, as a category of function. The following section draws on the recently translated monograph by Aron Gurevich on 13th-century exempla, examining various attributes of the collection, such as its depictions of this world, the world to come and the dynamic behavior of supernatural agents, spatiotemporal indicators in the...

Práce je komentovaným shrnutím dosavadního stavu bádání o staročeské prozaické sbírce Olomoucké povídky, jejíž jediná kritická edice pochází z roku 1957 a je v mnoha ohledech zastaralá. Cílem práce je předložit ucelený výchozí bod pro další výzkum sbírky a nastínit možné směry budoucího bádání. První kapitola se zaměřuje na dataci sbírky, přičemž zdůrazňuje nutnost zohlednit nejen předpokládaný rok vzniku zkoumaného díla, ale také dataci vzniku jeho jediného dochovaného opisu a jejich vzájemný vztah. V této souvislosti je v kapitole rovněž komentována problematika identifikace autora sbírky a je naznačeno stanovisko autorky práce k diskuzi badatelů o původnosti Olomouckých povídek. Druhá kapitola pojednává o otázce žánru ve starší literatuře, o příslušnosti Olomouckých povídek k exemplové literatuře a o variabilitě exempla jako žánru, respektive spíše funkčního určení. Následující segment práce je za využití nově přeložené monografie Arona Gureviče o exemplech 13. století věnován popisu rozmanitých rysů sbírky, počínaje zobrazením vztahu onoho světa se světem pozemským, dynamickým chováním aktérů z onoho světa, a časoprostorovým ukotvením jednotlivých narativů či metatextovou rovinou Olomouckých povídek konče. Již v této kapitole je pak nastíněna hypotéza o lineárním čtení sbírky, jež nabývá...