The Impact of Nonvergal Communication on Trust"Building in Intercultural Interactions: A Comparative Study between Czech and Taiwanese

Abstract

This thesis explores the role of nonverbal behavior in trust formation during intercultural interactions, focusing on Czech and Taiwanese cultural contexts. The theoretical framework includes cultural value systems, differences in nonverbal norms (e.g., posture, eye contact, facial expressions, gestures, and proxemics), and the impact of communicative incongruence on interpersonal judgments. The empirical part employs a 2 × 2 × 2 mixed-design experiment using video stimuli featuring Czech and Taiwanese actors enacting either a culturally congruent or adaptive nonverbal style. A total of 118 respondents from both countries rated the actors across four dimensions. Statistical analysis involved paired-sample t-tests and repeated-measures ANOVA to assess the effect of cultural adaptation and congruence. Contrary to expectations, results showed that culturally congruent behavior was generally rated more positively, particularly in the case of male actors. The findings suggest that cultural congruence in nonverbal communication may be more critical to positive perception than behavioral adaptation. The study contributes to a nuanced understanding of intercultural communication by highlighting the limits of adaptation and the importance of culturally specific expectations in nonverbal cues.

Tato bakalářská práce se zaměřuje na roli neverbální komunikace při utváření důvěry v interkulturních interakcích, konkrétně v kontextu České republiky a Tchaj-wanu. Teoretický rámec vychází z kulturních hodnotových systémů obou společností, věnuje se rozdílům v normách neverbálního chování (např. držení těla, oční kontakt, mimika, gesta, proxemika) a zkoumá dopady komunikačního nesouladu na mezilidské vnímání. Empirická část využívá experiment s kombinovaným designem (2 × 2 × 2), v jehož rámci hodnotili čeští a tchajwanští respondenti videozáznamy herců z obou kultur, kteří prezentovali buď kulturně konzistentní, nebo adaptované neverbální chování. Celkem 118 účastníků posuzovalo jednotlivé aktéry ve čtyřech dimenzích: důvěryhodnost, autentičnost, zdvořilost a celkový pozitivní dojem. Data byla analyzována pomocí párových t-testů a analýzy rozptylu (ANOVA). Výsledky ukázaly, že kulturní shoda v neverbálním chování vedla ve většině případů k pozitivnějšímu hodnocení, zejména u mužských aktérů. Zjištění tak naznačují, že kulturně očekávané neverbální projevy mohou hrát významnější roli při formování pozitivního dojmu než samotná snaha o přizpůsobení. Studie přispívá k hlubšímu porozumění interkulturní komunikaci a upozorňuje na limity behaviorální adaptace.