Role zábavy v Aristotelově pojetí štěstí

Abstract

We all enjoy things, but few would argue that human happiness lies solely in amusement. One of the first philosophers to systematically reject this idea was Aristotle. While he acknowledges that amusement (paidia) has value, he argues that it cannot be equated with happiness (eudaimonia). This thesis aims to demonstrate that while Aristotle does not consider amusement to be the ultimate goal of human life, he does recognise its role in a happy life (eudaimōn bios). This will be achieved by analysing selected passages from the Nicomachean Ethics, Politics and Rhetoric with the help of relevant secondary literature. The result is a reinterpretation of Aristotle's view of amusement, showing that his concept of happiness is more open to amusement than it might initially seem.

Všechny nás něco baví, málokdo by ale řekl, že v samotné zábavě spočívá lidské štěstí. Aristotelés je jedním z prvních filozofů, který tuto myšlenku systematicky odmítá. Třebaže zábavě (paidia) přiznává určitou hodnotu, tvrdí, že ji nelze ztotožnit se štěstím (eudaimonia). Cílem této práce je ukázat, že přestože Aristotelés zábavu nepovažuje za nejvyšší cíl lidského života, přisuzuje jí ve šťastném životě (eudaimón bios) určité místo. Tohoto cíle je dosaženo analýzou vybraných pasáží především z Etiky Níkomachovy, Politiky a Rétoriky, a to za pomoci relevantní sekundární literatury. Výsledkem je pak reinterpretace Aristotelova postoje k zábavě, která ukazuje, že jeho pojetí štěstí je vůči zábavě otevřenější, než se na první pohled může zdát.