Hudební život sexuálních menšin v Praze 80.-90. let 20. století

Abstract

This thesis explores the phenomenon of Czech popular music in the 1980s through the lens of the homosexual community and the contemporaneous LGBT music scene in Prague. Based on surviving sources, this scene was largely confined to the club circuit, specifically discotheques, where the musical repertoire typically included both foreign disco hits and mainstream, state-approved domestic artists. Among the most prominent venues were Prague's "T-club" and "Diskotéka u Petra Voka." A central question of this research concerns the role of popular, socially acceptable music in the everyday lives of homosexual individuals and the ways in which this music was transformed and reappropriated within queer contexts. The longstanding taboo and marginalization surrounding homosexuality in 1980s Czechoslovakia has led to a scarcity of concrete musical testimonies or archival records that would allow for a comprehensive study of the topic. In response, this thesis draws on the concept of the queer archive as a methodological framework for researching the lives of marginalized groups within specific geopolitical and historical settings. Key sources include not only personal recollections and oral histories collected through interviews, but also ephemeral materials-such as unofficial newsletters (e.g., samizdat),...

Předložená diplomová práce se zaměří na jev české populární hudby 80. let, a to skrz prizma homosexuální komunity a existující dobovou hudební LGBT scénu v Praze. Tu ovšem v 80. letech lze podle dochované informace limitovat na klubovou scénu neboli vyloženě diskotéky, kde kromě zahraničních tanečních hitů běžným repertoárem byla tvorba mainstreamových, "ideologický schválených" interpretů. Mezi takové patří především pražský "T-club" a "Diskotéka u Petra Voka" z 80. let. Jednou se zásadních otázek pro tuto práce stává tím pádem role populární "přijatelné" a "oblíbené" hudby v kontextu každodennosti homosexuálních jedinců a způsobech její transformace. Dlouhodobá tabuizace a posunutí na okraj tohoto tématu v české společnosti 80. let přivedla k absenci konkrétních (okolo)hudebních svědectví nebo záznamů, které by umožnovaly detailní zkoumání zmíněného tématu. Z těchto důvodů daná práce vychází z konceptů queer archivu jako metody výzkumu životů marginalizovaných skupin ve specifických geopolitických a historických podmínkách. Hlavním zdrojem informace při tom slouží nejenom individuální pamětí a osobní vzpomínky respondentů a respondentek, které byly poskytnuté ve formě rozhovorů, nýbrž i tak zvané "efeméry" do nichž spadají neoficiální zpravodaje (jako například samizdat), fotografie, dopisy,...