Posthumanistický film, anticipační kritika

Abstract

(česky) Diplomová práce se pokouší formulovat posthumanistický film jako kritickou a spekulativní praxi pohyblivého obrazu. Namísto toho, aby posthumanistický film ohraničovala konkrétními formálními postupy či tematickými rovinami, jej chápe jako zkušenost narušující subjektivitu anthropos (zastupující zde zobecnělý pojem "antropocentrické perspektivy"), konstituovanou požadavkem integrity, korelace a rozpoznání, a vedoucí k vytváření nových posthumanistických subjektivit, zapojených do materiality a procesuality obrazu samotného. Práce zároveň tvrdí, že posthumanistický film vyžaduje specifickou formu kritické spoluúčasti: tuto spoluúčast nazývá anticipační kritikou, jež vyhledává emergentní subjektivity posthumanistického filmu, aby jejich spekulativní potenciál prodloužila do samotného kritického diskurzu. Zásadní je pokus definovat spekulaci jako proces překrývání či vrstvení, reagující na skutečnost, že subjektivita anthropos je natolik pervazivní, že bychom měli hledat spíše metody jejího dočasného produktivního zkreslení, než abychom snili o jejím překonání. Kontinuální hledání prostorů pro toto "produktivní zkreslování" s pomocí posthumanistických pohyblivých obrazů je cílem anticipační kritiky. Proto je nepostradatelnou součástí práce i vtělení samotného pohyblivého obrazu do argumentace:...

(česky) Diplomová práce se pokouší formulovat posthumanistický film jako kritickou a spekulativní praxi pohyblivého obrazu. Namísto toho, aby posthumanistický film ohraničovala konkrétními formálními postupy či tematickými rovinami, jej chápe jako zkušenost narušující subjektivitu anthropos (zastupující zde zobecnělý pojem "antropocentrické perspektivy"), konstituovanou požadavkem integrity, korelace a rozpoznání, a vedoucí k vytváření nových posthumanistických subjektivit, zapojených do materiality a procesuality obrazu samotného. Práce zároveň tvrdí, že posthumanistický film vyžaduje specifickou formu kritické spoluúčasti: tuto spoluúčast nazývá anticipační kritikou, jež vyhledává emergentní subjektivity posthumanistického filmu, aby jejich spekulativní potenciál prodloužila do samotného kritického diskurzu. Zásadní je pokus definovat spekulaci jako proces překrývání či vrstvení, reagující na skutečnost, že subjektivita anthropos je natolik pervazivní, že bychom měli hledat spíše metody jejího dočasného produktivního zkreslení, než abychom snili o jejím překonání. Kontinuální hledání prostorů pro toto "produktivní zkreslování" s pomocí posthumanistických pohyblivých obrazů je cílem anticipační kritiky. Proto je nepostradatelnou součástí práce i vtělení samotného pohyblivého obrazu do argumentace:...