Tanec v hororovém filmu
Dance in a horror film
bakalářská práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/201690Identifikátory
SIS: 267265
Kolekce
- Kvalifikační práce [24991]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Španihelová, Magda
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Filmová studia - Mezikulturní komunikace: překlad a tlumočení - francouzština pro překlad a tlumočení
Katedra / ústav / klinika
Katedra filmových studií
Datum obhajoby
10. 6. 2025
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
tanec|horor|afekt|body horror|tělesnost|monstrous feminine|filmové tělo|screen dance|emoční odezva|proměna identity|ženské tělo|pohybový výrazKlíčová slova (anglicky)
dance|horror|affect|body horror|corporeality|monstrous feminine|cinematic body|screen dance|emotional response|identity transformation|female body|movement expressionv českém jazyce k práci Tanec v hororovém filmu Tato bakalářská práce se zaměřuje na zobrazení tance v hororovém filmu a jeho vztah k afektu a tělesnosti. Cílem práce je propojit teorii afektu, koncept body horror a taneční pohyb ve filmu a zkoumat, zda a jak se tyto složky vzájemně podporují při vytváření napětí a emocionální odezvy diváka. Analýza vychází z teoretických rámců afektu (Jiří Anger, Laura U. Marks, Xavier Aldana Reyes), konceptu the monstrous feminine (Barbara Creed), tělesnosti v hororu (Jessica Folio, Holly Luhning) a screen dance (Magda Španihelová). Práce se opírá o případové studie tří filmů - Climax (Gaspar Noé, 2018), Černá labuť (Darren Aronofsky, 2010) a Suspiria (Luca Guadagnino, 2018) - a prostřednictvím jejich analýzy ukazuje, jak může tanec v kontextu hororu zprostředkovat afektivní otřes, destabilizovat identitu postav a stát se nástrojem narativní i vizuální hrůzy.
in English for the thesis Dance in the Horror Film This bachelor's thesis focuses on the representation of dance in horror cinema and its relation to affect and corporeality. The aim of the thesis is to interconnect affect theory, the concept of body horror, and cinematic dance movement in order to explore whether and how these elements support one another in generating tension and eliciting an emotional response from the viewer. The analysis draws on theoretical frameworks of affect (Jiri Anger, Laura U. Marks, Xavier Aldana Reyes), the monstrous feminine (Barbara Creed), corporeality in horror (Jessica Folio, Holly Luhning), and screen dance (Magda Spanihelova). The work is based on case studies of three films - Climax (Gaspar Noé, 2018), Black Swan (Darren Aronofsky, 2010), and Suspiria (Luca Guadagnino, 2018) - and demonstrates how dance within the context of horror can convey affective shock, destabilize character identity, and function as a tool of both narrative and visual horror.
