Lacan's conception of psychosis

Abstract

(in English) The aim of this thesis is to present the originality of the concept of madness implied in Lacan's psychoanalytic theory of psychosis. The thesis tries to grasp madness not as a contingent exception, but as a possibility that is necessarily contained in the very constitution of subjectivity. To illustrate this position, this work presents the clinical case of Daniel Paul Schreber, who documented in his memoirs his lived experience of delusions and hallucinations. Thanks to this documentation, Lacan can formulate psychosis as a relationship to language and a specific way of relating to the symbolic world that the psychotic radically rejects. More precisely, the psychotic rejects the basic organizing principle of the symbolic order, which Lacan calls the Name-of-the-Father. Through this rejection, the subject does not reach the true, unmediated reality, but the elusive Real, which makes it impossible for the subject to take a proper subjective position in the world. Typical compensation for this failing symbolic order is through imaginary identification independent of any symbolic mediation. Only thanks to this compensation can the psychotic reconstruct their new reality from the ground up. Understood in this way, psychotic states, and by implication the very notion of madness, do not...

(česky) Cílem této práce je představit originalitu pojmu šílenství, jak je implikována v Lacanově psychoanalytické teorii psychózy. Práce se snaží uchopit šílenství nikoli jako nahodilou výjimku, nýbrž jako možnost, která je nutně obsažena v samotném zrodu subjektivity. K ilustraci této pozice slouží klinický případ Daniela Paula Schrebera, který ve svých memoárech dokumentuje svou žitou zkušenost bludů a halucinací. Díky této dokumentaci dokáže Lacan formulovat psychózu jako vztah k jazyku a specifický způsob vztahování se k symbolickému světu, který psychotik radikálně zavrhává. Přesněji řečeno, psychotik zavrhává základní organizační princip symbolického řádu, který Lacan označuje jako Jméno otce. Tímto zavržením se však subjekt nedostává k pravé, nezprostředkované realitě, nýbrž do neuchopitelného Reálna, které znemožňuje psychotikovi zaujmout subjektivní pozici ve světě. Typická kompenzace psychotiků za takto selhávající symbolično spočívá v imaginární identifikaci nezávislé na symbolickém zprostředkování. Teprve díky tomu může psychotik rekonstruovat svou novou realitu od základů. Takto chápané psychotické stavy, a v důsledku toho i samotný pojem šílenství, neoznačují zvláštní biologickou výjimku, nýbrž možnost ležící v základu lidské subjektivity.