Thin Tripwires: A Comparative Analysis of Deterrence Failures in the Falklands War and the Korean War

Abstract

The thesis analyses two cases of failed tripwire deterrence - the 1982 Falklands War and the 1950 Korean War - and seeks to find out to what extent did the tripwire characteristics impact their effectiveness as deterrents in the two cases. By applying a general framework for successful deterrence, which highlights the three key conditions constituting deterrence success or failure - aggressor motivation; clarity of the deterrent threat; and the defender's capability and credibility to execute the threat - the thesis argues that despite high aggressor motivation in both cases, tripwires became ineffective when political commitment was ambiguous, automaticity of escalation was weak, and forces were extractable and circumventable, thereby lowering perceived costs for aggressors. Using within-case process tracing, the thesis shows how physical presence of the defender's forces is insufficient since effective tripwires require explicit political pledges, binding escalation mechanisms, and operational integration. These lessons are critical for contemporary crisis regions - such as the Baltic States and Taiwan - where forward forces must be paired with unambiguous political will to yield credible deterrence rather than hollow signals.

Tato práce se zabývá analýzou dvou případů selhání tripwire odstrašení - Válkou o Falklandy v roce 1982 a Korejskou válkou v roce 1950 - a snaží se o zjištění, do jaké míry ovlivnily charakteristiky tripwires jejich efektivitu jako odstrašujícího prostředku v těchto dvou případech. Aplikací obecného rámce odstrašení, který klade důraz na tři klíčové podmínky určující úspěch či neúspěch odstrašení - motivace agresora, jasnost odstrašující hrozby a schopnosti a věrohodnost obránce hrozbu uskutečnit - tato práce dokazuje, že navzdory vysoké motivaci agresora v obou případech, tripwires nebyly účinné díky nejednoznačnému politickému závazku, slabé automatice další eskalace a možnosti jejich stažení a obkroužení, čímž se pro agresory snížily vnímané náklady na invazi. Užitím sledování procesu v rámci případu, práce ukazuje jak je fyzická přítomnost obráncových sil nedostatečná, jelikož efektivní tripwires vyžadují explicitní politické sliby, zavazující mechanismus eskalace a jejich provozní integraci. Tato zjištění jsou zásadní pro soudobé problematické oblasti, jako Pobaltí nebo Tchaj-wan, kde musí být tripwires doprovázeny nezpochybnitelnou politickou vůlí k dosažení věrohodného odstrašení a ne prázdného signálu.