Mezi mongolskou hordou a papežskou kurií. Srovnání východní a západní politiky vladimirského a novgorodského knížete Alexandra Něvského a Daniila Romanoviče Haličského

Abstract

Koncem třicátých let 13. století vtrhla do východní Evropy početná mongolská vojska a narušila proces formování nových státních útvarů, které tu začaly vznikat po zániku původního ruského státu. Tato situace postavila před rurikovská knížata nové výzvy, a to jednak čelit agresi Mongolů a jejich nastupující nadvládě, jednak zaujmout postoj ke katolickému Západu, zejména vůči papežství, které sice nabízelo pomoc proti Mongolům, ale zároveň se snažilo využít situace k prosazení církevní unie a papežské jurisdikce nad pravoslavnými zeměmi. Mezi nejvýznamnější rurikovské vládce této doby patřili kníže novgorodský a veliký kníže vladimirský Alexandr Něvský, jenž je v historiografii líčen jako spojenec Mongolů a odpůrce katolického Západu, a haličsko-volyňský kníže Daniil Romanovič, který byl naopak v důsledku svého kontaktu s papežem vnímán jako příznivec katolíků. Ve své práce jsem se snažila odpovědět na otázku, zda tato tradiční charakteristika odpovídá historické realitě, respektive zda Alexandr a Daniil opravdu zaujali takto vyhraněně protichůdné politické postoje. Vycházela jsem především z komparace aktuálních poznatků nejnovější historiografie a bohatého diskurzu k historickému významu obou osobností. Přihlédnuto bylo také k existujícím pramenům narativní i diplomatické povahy. Zdánlivý kontrast...

At the end of the 1230s, large Mongol armies invaded Eastern Europe, disrupting the process of forming new political entities that had begun to emerge following the collapse of the original Rus' state. This situation presented the Rurikid princes with new challenges: on the one hand, to resist Mongol aggression and their emerging dominance; on the other hand, to take a stance toward the Catholic West, particularly the Papacy, which, although offering help against the Mongols, also sought to use the situation to promote church union and papal jurisdiction over Orthodox lands. Among the most prominent Rurikid rulers of this period were the Prince of Novgorod and Grand Prince of Vladimir, Alexander Nevsky - portrayed in historiography as an ally of the Mongols and an opponent of the Catholic West - and the Prince of Galicia-Volhynia, Daniel Romanovich, who, due to his contact with the Pope, was conversely perceived as sympathetic to the Catholics. In my work, I sought to answer the question of whether this traditional characterization corresponds to historical reality, or whether Alexander and Daniel truly adopted such sharply opposing political stances. My analysis was based primarily on a comparison of current findings in the most recent historiography and the extensive discourse surrounding the...