Paměť fašismu a druhé světové války v italské kinematografii

Abstract

Tato diplomová práce se zaměřuje na způsoby, jakými italské filmy natočené během posledních 25 let zobrazují paměť druhé světové války a fašistického období a jak se podílejí na formování kolektivní paměti. Cílem práce je zjistit, do jaké míry vybrané snímky podporují specifické diskurzy, zejména diskurz revizionismu a diskurz oběti a jak se v nich odráží mýtus italiani brava gente. Práce vychází z teoretického rámce paměťových studií, tedy konceptu kolektivní paměti, kulturní paměti a míst paměti. Jako metodu využívá diskurzivní analýzu v kombinaci s analýzou formálních prvků filmů. Sledovány jsou klíčové znaky jako postava Benita Mussoliniho, vyobrazení nacistického Německa, otázka Holokaustu, partyzánský odboj, Spojenecká vojska a vztah Italů k fašismu. Výsledky ukazují, že vybrané snímky často udržují narativ pasivního a nevinného italského národa, zatímco kritické reflexe fašistické minulosti bývají spíše výjimečné. Filmy často prezentují fašismus jako vnější moc a kolaboraci jako vynucenou okolnost. Tato tendence souvisí s přetrvávající problematikou vyrovnávání se s fašistickou minulostí v současné italské společnosti. Práce zároveň otevírá prostor pro další výzkum zaměřený na širší spektrum filmové produkce a proměnu kulturní paměti v delším časovém horizontu.

This thesis focuses on the ways in which Italian films produced over the past 25 years depict the memory of World War II and the fascist era, and how they contribute to the shaping of collective memory. The aim of the thesis is to determine the extent to which the selected films support specific discourses, particularly the discourse of revisionism and the discourse of victimhood, and how they reflect the myth of italiani brava gente. The work is based on the theoretical framework of memory studies, namely the concepts of collective memory, cultural memory, and sites of memory. It employs discourse analysis in combination with an analysis of the formal elements of the films. Key features observed include the portrayal of Benito Mussolini, the depiction of Nazi Germany, the issue of the Holocaust, the partisan resistance, the Allied forces, and the relationship of Italians to fascism. The results show that the selected films often maintain the narrative of Italians as passive and innocent, while critical reflections on the fascist past are rather rare. The films frequently present fascism as an external force and collaboration as a coerced circumstance. This tendency is closely linked to the ongoing challenges of confronting the fascist past in contemporary Italian society. The thesis also opens...