Jak motivovat budoucí taneční hvězdy?

Abstract

The way educational sports organizations work with child and youth dance athletes can significantly influence their motivation and long-term engagement in the sport, including its competitive form. The aim of this thesis was to design strategic communication interventions to support motivation among young athletes and to test their effectiveness in practice. The main theoretical framework was Ryan and Deci's Self-Determination Theory, which served as a basis for developing a theoretical Model of pro-competitive interventions aligned with the competition cycle. The research was conducted at a selected dance school using a mixed-methods approach, combining a quasi-experimental study with ethnographic research. This provided a deeper insight into the organizational culture, communication practices, and everyday life of the school. The results showed that the strategic interventions strengthened participants' basic psychological needs-namely, competence, autonomy, and relatedness-and led to an approximately 16 % increase in competition participation. At the same time, the ethnographic analysis revealed specific communication and management barriers that may demotivate young athletes. The thesis presents concrete recommendations for coaches, school leaders, and other stakeholders in the field of...

Způsob práce s dětskými a mládežnickými tanečními sportovci může ovlivnit jejich setrvání ve sportu i motivaci věnovat se mu v jeho soutěžní formě. Cílem této diplomové práce bylo navrhnout strategické komunikační intervence na podporu motivace dětí a mládeže a ověřit jejich účinnost v praxi. Teoretickým východiskem práce byla sebedeterminační teorie motivace Ryana a Deciho. Na jejím základě byl vytvořen teoretický Model pro-soutěžních intervencí reflektující jednotlivé fáze soutěžního cyklu. Výzkum proběhl v taneční škole formou smíšené metodologie, kombinující kvazi-experimentální přístup s etnografickou studií. Ta umožnila hlubší porozumění organizační struktuře a komunikačním praktikám v taneční škole. Výsledky ukázaly, že strategické intervence vedly k mírnému posílení potřeb autonomie, kompetence a sounáležitosti účastníků. Došlo rovněž k nárůstu soutěžní účasti o cca 16 %. Etnografická analýza pomohla odhalit mezery v komunikaci trenérů s rodiči a neefektivní praxi při rozdělování dětí do tanečních kurzů. Závěr uvádí konkrétní návrhy pro praxi trenérů, vedoucích pracovníků i dalších aktérů v oblasti tanečního sportu a přináší inspiraci pro sportovně- vzdělávací instituce, které usilují o dlouhodobé zapojení dětí a mládeže do estetických sportů.