Reakce kudlanek (Mantodea) vůči aposematické kořisti

Abstract

Predace má zásadní vliv na život většiny živočichů, přičemž ovlivňuje nejen mortalitu, ale i možnost získávání potravy a reprodukční schopnost. Na ochranu proti predátorům se u mnohých druhů vyvinuly specializované antipredační strategie, mezi které patří krypse a aposematismus. Tato diplomová práce se zaměřila na reakce pěti druhů tropických kudlanek (Danuria cf. barbozae, Parasphendale agrionina, Popa spurca crassa, Phyllocrania paradoxa a Tarachodula pantherina) vůči sedmi pro kudlanky novým druhům kořisti, z nichž šest bylo potenciálně chemicky chráněno a aposematicky zbarveno (Pyrrhocoris apterus, Lygaeus equestris, Tropidothorax leucopterus, Spilostethus saxatilis, Graphosoma italicum a Coccinella septempunctata) a jeden (Gryllus assimilis) byl nechráněný. Výsledky ukazují, že testované kudlanky nemají vrozenou averzi vůči aposematické kořisti a bez rozdílu útočí na každou kořist. Většina druhů kořisti nebyla vůči kudlankám chráněna. Spilostethus saxatilis a Tropidothorax leucopterus však vykazovaly zvýšenou míru přežití oproti ostatním druhům, což může naznačovat vyšší efektivitu obrany. Tento fakt podporuje i skutečnost, že na některé druhy kudlanek působily averzivně a způsobovaly diskomfortní chování a případně jejich odmítání. Z hlediska obrany vůči kudlankám může být úspěšnou strategií...

Predation has a major impact on the lives of most animals, affecting not only their mortality but also foraging and reproductive strategies. To protect themselves from predators, many species have developed specialized antipredation strategies, including crypsis and aposematism. This thesis focused on the responses of five tropical mantid species (Danuria cf. barbozae, Parasphendale agrionina, Popa spurca crassa, Phyllocrania paradoxa, and Tarachodula pantherina) to seven novel prey species, six of which were potentially chemically protected and aposematically coloured (Pyrrhocoris apterus, Lygaeus equestris, Tropidothorax leucopterus, Spilostethus saxatilis, Graphosoma italicum, and Coccinella septempunctata) and one (Gryllus assimilis) was undefended. The results show that the tested mantids do not have an innate aversion to aposematic prey and attack all prey indiscriminately. Most prey species were not protected against mantids. However, Spilostethus saxatilis and Tropidothorax leucopterus showed an increased survival rates compared to other species, which may indicate a higher defence efficiency. This fact is also supported by the observation that they had an aversive effect on some species of mantids and caused discomfort behaviour and possibly prey rejection. From the point of view of...