Two Ways of Relating to Doubt in Kierkegaard's Existential Anthropology

Abstract

The presented dissertation seeks to philosophically interpret the motif of one doubt but two ways in which one can relate to it. The two possible existential outcomes of doubt are considered within the Kierkegaardian framework of becoming oneself or becoming Christian. The dissertation's main premise stems from one of the key literary sources for interpretation, i.e. the Eighteen Upbuilding Discourses in which Kierkegaard explicitly states that there are two doubts-one that is subjected to education ("saving doubt") and one that deceives ("false doubt"). Importantly, the relating to corresponds with an act of will, meaning that it is up to the individual how she will decide to doubt. The doubt can be either targeted objectively outwards or subjectively inwards. While false doubt perpetuates a vicious cycle of existential despair from which it is extremely difficult to emancipate, and which drowns the individual in the multiplicity of knowledge, saving doubt leads one to a vulnerable state of "being capable nothing at all" and "needing God". Thus, saving doubt produces the fruit of self-annihilation which has the capacity to bring one to the threshold of genuine religiousness marked with the double movement of infinite resignation and faith.

Předkládaná disertační práce si klade za cíl filosoficky interpretovat motiv dvojího způsobu vztahování se k jedné pochybnosti. Tematika dvojího existenciálního vyústění z jedné pochybnosti v životě jedince je zasazena do kontextu Kierkegaardova pojetí stávání se člověkem nebo také stávání se křesťanem. Tato práce chce poukázat na významnost tohoto tématu v Kierkegaardově antropologii-dva rozlišné výsledky pochybování totiž zásadně ovlivňují povahu lidské existence. Interpretačně práce vychází primárně z Osmnácti vzdělavatelných řečí, v nichž Kierkegaard explicitně uvádí, že existují dvě podoby pochybnosti-jedna podléhá vzdělání ("spásná pochybnost") a druhá klame ("falešná pochybnost"). Jakékoli vztahování se k něčemu u Kierkegaarda souvisí s úkonem vůle, což znamená, že záleží jen na daném jednotlivci, jakým způsobem se rozhodne pochybovat. Pochybování může být zaměřeno buď objektivně směrem ven, nebo subjektivně dovnitř. Zatímco falešná pochybnost produkuje a udržuje bludný kruh existenciálního zoufalství, z něhož je nesmírně obtížné se vymanit, a který jedince utápí v mnohosti poznání, spásná pochybnost vede člověka ke zranitelnému stavu "neschopnosti ničeho" a "zoufalé potřeby Boha". Spásná pochybnost tak přináší ovoce sebe-anihilace, která má schopnost přivést člověka na práh skutečné...