Role metaforického zobrazení v rámci vztahu člověka k transcendentnu

Abstract

Tato práce se zabývá filosofickou tematizací vztahu člověka k transcendentnu prostřednictvím pojmu metafory a metaforického zobrazení. Porovnává dvě svébytné filosofické koncepce autorů Immanuela Kanta a Friedricha Nietzscheho, které jsou propojeny prostřednictvím otázky po možnostech poznání a vztahu jazyka a myšlení. Ucelující perspektivou pojednání dodává filosofický pojem metafory, jehož role a význam v rámci filosofické disciplíny jsou hledány právě na pozadí děl daných autorů. Pojem metafory z filosofického pohledu je pak ústředním tématem dvou závěrečných částí práce, které se vracejí k poznatkům úvodního výkladu a nabízejí jejich shrnutí v podobě symbolistické a idealistické koncepce, jak je nastínil Jacques Derrida. Tyto pozice se však k pojmu metafory vztahují a užívají jej způsobem, který pouze zrcadlí jejich vlastní premisy a vede neřešitelným sporům. Nabízí se tak otázka, zda lze pro pojem metafory nalézt jiné východisko.

The thesis deals with the topic of a relation of the human being to transcendence through the concept of metaphor and metaphorical representation. It begins with the comparison of two philosophical systems, namely the ones of Immanuel Kant and Friedrich Nietzsche, whose conceptions are in thesis connected through the question of the limits of human understanding and the relation between the process of thinking and language. The thesis deals with those questions from the point of view of the philosophical concept of the metaphor. This concept, its history and implications are the main topics for the last two chapters. The conclusion will offer two opposite positions, symbolism and idealism. We can find those positions retrospectively in the mentioned works of Kant and Nietzsche thanks to the theory of Jacques Derrida in the final part of the thesis, but we also come to the assumption that their opposition will remain undecided.