Adaptace rostlin ke kultivaci

Abstract

Plant adaptations are one of the main problematic phenomena in the field of genetics that occur during ex-situ cultivation of plants (i.e. outside their natural environment), besides inbreeding depression and genetic drift. These phenomena can permanently alter the characteristics of plants to such an extent that they may not be successfully reintroduced into their natural environment. In this paper, we first introduce these risks in general terms, and then focus on the problematic nature of the cultivation environment in their context. The most widespread of these are currently botanical gardens. Although expert and high-quality care can be provided in this way, they are becoming unsuitable for conservation cultivation for various technical reasons, as they are not suitable for all plant species, apart from the genetic risks. This leads to the search for potential alternative cultivation methods such as quasi in- situ conservation or cultivation in home gardens. The aim of this paper is to characterize genetic phenomena in the context of the problem of cultivation in botanical gardens and to evaluate the possible solutions currently offered. Keywords: Plant adaptation, inbreeding depression, genetic drift, ex-situ, quasi in-situ cultivation

Adaptace rostlin jsou vedle inbrední deprese a genetického driftu jedním z hlavních problematických jevů z oblasti genetiky, ke kterým dochází během kultivaci rostlin ex-situ (tj. mimo jejich přirozené prostředí). Tyto jevy mohou trvale pozměnit charakteristické vlastnosti rostlin natolik, že nemusí dojít k úspěšné reintrodukci rostlin do jejich přirozeného prostředí. V této práci se nejprve seznamujeme se s těmito riziky v obecné rovině, a dále se v jejich kontextu zaměřujeme na problematičnost kultivačního prostředí. Tím nejrozšířenějším jsou v současné době botanické zahrady. Přestože touto cestou lze zajistit odbornou a kvalitní péči, stávají se z různých technických důvodů pro ochranné pěstování nevyhovujícími, neboť kromě genetických rizik nejsou vhodné pro všechny druhy rostlin. To vede k hledání potenciálních alternativ kultivačních metod, jako jsou ochrana quasi in-situ nebo pěstování v domácích zahradách. Cílem práce je charakteristika genetických jevů v kontextu problematiky kultivace v botanických zahradách a zhodnocení možných řešení, které se v současnosti nabízejí. Klíčová slova: Adaptace rostlin, inbrední deprese, genetický drift, kultivace ex-situ, quasi in- situ